Míša Začalová by chtěla zase medaili

25. srpna 2006, CD

Do letošní sezony florbalové extraligy žen nastoupí v dresu Vítkovic již od prvního kola. Je připravena útočit s Vítkovicemi opět na nejvyšší příčky. Zdraví ji to dovoluje, motivaci má taky. Michaela Začalová se vrací po zranění kolene plnohodnotně na florbalovou scénu.

Ahoj Míšo, jak se připravují Vítkovice na novou sezonu?
S letní přípravou jsme začali již od června s novým trenérem. Moje oblíbené běhání:-\\. A řeknu ti rovnou, že za dobu, co florbal hraji (cca 11let), to byla nejnáročnější příprava, jakou jsem zažila. Teď už bychom se konečně měli vrhnou do haly, takže začne seznámení s hokejkou. Na to se strašně těším.

V minulé sezoně se u týmu žen vystřídalo hodně trenérů. Jak dlouho vydrží na trenérské židli Radim Waliczko?
Doufám, že dlouho. Mohl by nás konečně posunout herně dále. Záleží jestli on s náma vydrží, protože trénovat ženské není žádný med.

Kam až myslíš, že by mohl Vítkovce dovést? K titulu?
To nevím. Ale medaile by určitě mohla být. Pro nás by byla úspěchem jakákoliv.

Bylas hodně zraněná, jak to vypadá s tvým zdravím teď?
Musím zaklepat . Vypadá to dobře a koleno konečně nezlobí. Takže bych po dvou letech mohla konečně odehrát celou sezonu.

Zranění ti zabrzdila i reprezentační kariéru. Jak dlouho ses vlastně točila kolem reprezentace?
Motala jsem se kolem dost dlouho. Dalo by se říct, že jsem zažila všechny repre trenéry, kteří ženy trénovali, kromě nynějších. Ale na repre teď stejně nemyslím. Soustředím se na extraligu, ta je pro mě teď důležitá. Tam se ukáže, jak na tom jsem jak herně, tak zdravotně.

Teď budeš jedna z nejzkušenějších v kádru Vítkovic. Považuješ se za stavební kámen? Co Vítkovické mládí?
Je pravda, že tam jsem služebně druhá nejstarší. Za stavební kámen jsem se považovala tak před dvěma lety, zranění vás hodně herně přibrzdí. Takže ani to sebevědomí, které jsem vždycky na hříšti měla, není jak bývalo. Ale letos se to pokusím změnit, možná je to poslední sezona, kterou hraji.
A naši bejaminci? No, přece mladí vpřed!

Poslední sezona? Tak to by chtělo medaili!
Říkala jsem "možná" poslední sezona. Jestli bude zdravíčko v pohodě, tak není důvod proč nehrát dále. Myslím, že ještě do starého železa nepatřím. Na rodičovské povinnosti taky ještě nemyslím a manžel mi sport nezakazuje. V něm mám podporu. Medaile by byla hezká věc. Byla jsem zvyklá mít každý rok nějakou (smích), ale už se to pár sezon nedaří. Takže doufám, že to někdy prolomíme.

Na kterou sezonu vzpomnínáš nejraději?
V hlavě mi utkvěly dvě sezony. 1999, kdy jsme pod vedením Ctibora získali stříbrnou medaili. V tom roce přišla do ženské ligy novinka play-off. Základní část jsme totiž prošly bez jediné prohry a jediný, kdo nás zastavil, byl náš dlouholetý rival Tatran, a to až ve finále. Finále jsme prohrály 3:1 na zápasy. A pak rok 2000- trenérské duo Bazil-Sepťa (Daniel Folta, Daniel Grečmal, pozn. red.) nás dovedlo k vytouženému titulu. K tomu není co dodat, byla to nádhera .Tatran byl z trůnu sesazen.

Vítkovice budou hrát od nové sezony v nové hale. Jak jsi spokojena s novým domácím prostředím na MSH Dubině?
Hala sama o sobě je supr. Ale chybí mi tam to domácí prostředí, to soukromí co bylo na Dopravce. Ale člověk si časem bude muset zvyknout.

Míšo, díky moc za rozhovor.

 

Michaelu Začalovou-Kuzmíkovou vyzpovídal Roman Sladký.