Jan Vavrečka: Pokud se kluci budou soustředit výhradně na sebe a na svůj výkon, je Chodov bez šancí

13. března 2015, CD

Velký rozhovor k sérii Vítkovice-Chodov o play-off a emocích v něm

Ahoj Honzo. Jak se ti zatím líbí letošní čtvrtfinálové série? Jak je tipuješ?
Ahoj Romane. Hlavním rysem letošního čtvrtfinále je (až na sérii Tatran-FBC Ostrava) nesmírná vyrovnanost. Potvrzuje se trend, že florbal u nás už o není jen o týmech TOP 4, ale ukazuje se, že ostatní družstva, napadá mě Bohemians a Brno, udělaly velké pokroky. Myslím, že Tatran rozhodne o svém postupu už tento víkend v Ostravě, v sérii Boleslav-Sparta věřím, že Sparta ještě Bolku potrápí a sérii prodlouží. Bohemku s Brnem vidím na 7 zápasů. Myslím si, že šťastnější bude Brno, přece jen má v týmu více zkušených hráčů a o tom je play-off. Naše fanoušky bezesporu nejvíce zajímá série Vitkovic s Chodovem. Přiznám se, že jsem tušil, že si kluci ve čtvrtfinále vyberou Chodov a proto mě volba nepřekvapila. Ale abych odpověděl na tvůj dotaz, jsem si naprosto jistý, že kluci tuto sérii zvládnou a postoupí, ikdyž to bude hodně bolet.


Pojďme k té vítkovické. Byl jsi na druhém zápase, ve kterém plály emoce. Je to podle tebe kolorit play-off neodmyslitelně patřící k takovým vyhroceným zápasům nebo by ses bez nich i obešel?
Emoce k play-off jednoznačně patří. Přece jen, jedná se o nejdůležitější zápasy v sezóně. Vrátím se k druhému zápasu, který jsem viděl v hale a který nabídl spoustu emotivních momentů. Na základě shlédnutí jsem nabyl dojmu, ze největším soupeřem Vítkovic jsou Vítkovice. Pokud se kluci budou soustředit výhradně na sebe a na svůj výkon, je Chodov bez šancí. Z vlastní zkušenosti vím, že je to strašně těžké, ale v play-off se ukáže nejen to, co máte natrénováno, jak jste připraveni po taktické stránce, ale nejdůležitější je mentální příprava, která bývá u nás docela často neprávem opomíjena a zesměšňována. Můžeš být sebelépe fyzicky nabušený, ale pokud ti nefunguje hlava, není šance na úspěch a nikdy nic nevyhraješ. Ve Vítkovicích to takhle vždycky fungovalo a doufám, že se nic nezměnilo. Play-off není o kanadském bodování, ale o TÝMOVÉM výkonu. Mužstvo ovšem netvoří jen hráči, ale rovněž celý realizační tým. A tady budu možná kritický a i když se to nebude každému líbit, stojím si za tím. Absolutně neexistuje, aby se jakýkoliv člen realizačního týmu v průběhu zápasu vyjadřoval k rozhodčím. To je naprosto kontraproduktivní. Hráči potřebují klid a psychickou podporu. Jediný, kdo může s rozhodčími komunikovat, je trenér a nebo kapitán. Věřím, že v týmu je zdravé jádro zkušených hráčů (Brus, Veltšmíd, Heczko), kteří si to nakonec všechno pohlídají.


Jak ty jsi viděl některé situace v zápase? Právě ty, o kterých teď mluví český florbal?
Půjdeme jen k zákroku Michala Kotlase, proti kterému jsem odehrál pár sezon ještě v době, kdy hrál za Brno. Měl jsem ho možnost poznat i v reprezentaci a nevěřím tomu, že chtěl Marka Matejčíka faulovat s cílem úmyslně ho zranit. Otázkou je, zda-li takový zákrok byl nutný v době, kdy do konce zápasu chybí pár sekund. Tvrdost k florbalu neodmyslitelně patří. Jen chci věřit a znova to opakuji, že v tom nebyl úmysl...


Vzpomínáš si na série z tvých časů, např. proti Tatranu? Dá se to srovnat co do bojovnosti a emocí?
Naše série s Tatranem byly vždy vyhrocené, ale na druhé straně férové. Ta rivalita byla obrovská, oba týmy v té době disponovaly těmi nejlepšími hráči, kteří tvořili 90% národního týmu. Nevzpomínám si však na nějaké záludné fauly či jiné excesy.


Vzpomeneš si na nějaký kontroverznější moment nebo naopak na moment, ve kterém už "se to mlelo". Jistě ve své bohaté kariéře něco najdeš.
Upřímně, nevybavuji si žádný kontroverzní moment v hráčské kariéře. Paradoxně, jediný kontroverzní moment jsme řešili s Tomášem Trnavským a Filipem Vítkem krátce před MS ve Finsku v r. 2010, který se týkal nenominace Radima Cepka. Naše tehdejší rozhodnutí nenominovat současného lodivoda národního týmu tehdy vzbudilo velké ohlasy, ať už pozitivní, či negativní. Dodnes si za tímto rozhodnutím stojím a jsem přesvědčen, že bylo správné. I když uznávám Radima jako bývalého výborného hráče a úspěšného trenéra, lidsky jsme každý úplně někde jinde a na kafe spolu určitě nepůjdeme.


Jako hráč jsi zažil série na dva a tři vítězné zápasy, jako trenér i na čtyři. Dokážeš srovnat a vystihnout rozdíly? V čem je který systém lepší a který horší? O sérii na jeden zápas se nebavme.
Systém na čtyři vítězné zápasy je z mého pohledu daleko atraktivnější a je určitě přínosem i ze sportovního hlediska. V takové sedmizápasové sérii se musí jednoznačně prokázat, kdo je lepší a kdo si zaslouží postoupit do dalších vyřazovacích bojů. Co se týče myšlenky SUPERFINALE, musím se přiznat, že ještě v době, kdy jsem působil u reprezentace, byl jsem jednoznačně proti této inovaci. Pominu-li sportovně společenský den, jedná se o vyloženě znevýhodnění obou finalistů, kteří by jinak mohli "vyprodat" své arény v dlouhé sérii, která by klidně mohla jít i do sedmi zápasů. Rovněž pro hráče dvou nejlepších týmů je lepší hrát co nejvíce takových zápasů, ale o tom bychom si mohli povídat hodiny a hodiny. Zážitek a euforie po zisku titulu v Superfinále bych ale přal zažít každému (nejraději Vítkovicím), je to naprosto skvělý pocit.


Půjdeš se podívat i na další zápasy série? Minimálně na jeden se vrátí do Ostravy, v plánu je v úterý 17.3. v 18 hodin.
Příští úterý se určitě na hale objevím a přijdu klukům fandit. Moc bych si přál, aby se rozhodlo o postupu Vítkovic již příští úterý na domácím hřišti.