Na kluky jsem hrdý a Laumě jsem věřil od začátku, říká po Superfinále Tomáš Krásný

19. dubna 2016, Michal Dannhofer

Pohled nejvyššího představitele Vítkovic nejen na play off.

Předseda správní rady Vítkovic Tomáš Krásný má za sebou další rok u vítkovického kormidla. Zakončil jej hned se třemi medailemi dvou elitních týmů na krku: muži vyhráli Pohár České pojišťovny a ze Superfinále si odnesli stříbro, ženy pak ovládly extraligu. V obsáhlém rozhovoru hodnotí nejen play off, ale také atmosféru v oddíle.

Pane předsedo, je několik hodin po Superfinále. Jak hodnotíte letošní vrcholnou akci českého florbalu?
„Jedním slovem paráda. Prostě den, kdy florbal patří všem a O2 aréna florbalu. Začalo to tím, že deset minut přemlouváte ostrahu, aby váš autobus vůbec pustila dovnitř. Pak se těšíte na deklarovanou předzápasovou show, která se v podstatě nekoná, protože se spěchá, z části i protože si někdo neuměl spočítat, že při 15-minutových přestávkách, třech powerbreacích a případném prodloužení s nájezdy se do časového limitu vlézt nejde a pak se před zápasem chlapů muselo spěchat. Pak se rozhlédnete po hale a zjistíte, že v dolním patře, kam se vejde odhadem 10.000 lidí je prostor pro fanoušky obou účastníku Superfinále maximálně 1.000 míst, tak jsem si hned připadal jako v zoo, kdy účastníci jsou ta zvířátka, na které se chodí návštěvníci koukat. No, ale po florbalové stránce jsem si to užil. Oba týmy ukázaly, co je to „Vítkovický florbal“, tedy florbal, který se musí líbit. Navíc jsme si odvezli dvě medaile, takže z tohoto pohledu maximální spokojenost.“

Podle mého mínění byly oba zápasy skvělé, není škoda, že jich není více a vše končí Superfinále?
„O tomto již bylo napsáno a řečeno mnoho. Škoda to je. Mluvím se spoustou sportovců z různých odvětví a většina kroutí hlavou. Několik hokejistů mi například řeklo, že si nedokáží představit, že by celá sezona, vyhrocené a napínavé play off, mělo být zakončeno jedním zápasem. Bohužel, v současném florbalovém hnutí není vůle to změnit. Marketing nyní jednoznačně „válcuje“ sportovní stránku věci. Pro mě je Superfinále jen habaďura pro okolí. Z florbalu se na jeden den stane něco, čím ještě není. Florbal patří do menších hal. Jistě může být pro hráče zážitek zahrát si před takovou kulisou, ale mám pocit, že ještě větším zážitkem pro hráče bude, když si zahrají před domácími fanoušky třeba v hale pro 3.000 lidí. Budou mít totiž domácí kulisu s domácí podporou. Na Superfinále je více diváku než fanoušků. Taková kulisa nechť je třeba při nějakých exhibicích ale ne na finále dlouhodobé soutěže.“

Pojďme nyní k ženám. Hodně se mluví o výkonu Laumy Visnevske, která si své nejlepší představení s velkým „P“ schovala do O2 Arény. Věřil jste, že „Laumis“ něco takového dokáže?
„Věřil od samého začátku. Od prvního momentu, kdy jsem ji oslovil a měl možnost s ní komunikovat, se mi na ni líbilo a současně jsem i obdivoval, jak je zdravě sebevědomá a věří si. V tomto jsem podobný, takže jsem ji rozuměl, byť česká společnost není na takový přístup úplně stavěna. Finále a speciálně nájezdy tedy byla chvíle pro Laumu jako dělaná. Ukázala, že je to velká brankářka a být jedničkou ve Vítkovicích si právem zasloužila. Rád bych ji tu měl i v příští sezoně. To se však ještě uvidí.“

Víme, že zápasy emotivně prožíváte, jak Vám bylo v prodloužení, kdy oba týmy pálily jednu šanci za druhou?
„No příšerně mi bylo. (usmívá se) Na závěr 3. třetiny a prodloužení jsem sešel dolů na plochu a zápas sledoval z prostoru za brankou Chodova. Přiznám se, že ve chvíli, když ke konci prodloužení Adéla Pantělejevová přestřelila ve vyložené pozici branku, jsem šel do kolen. Celé play off představovalo pro mou nervovou soustavu nadměrnou zátěž. Jsem rád, že to mám za sebou. Na druhou stranu sezona je sice u konce, solidně zapitá na nedělní party, ale už klepou na dveře starosti spojené se sezónou příští.“


Nájezdy jsou loterie, nebylo by lepší, kdyby se hrálo do rozhodnutí, tedy i třeba sto minut místo sedmdesáti?
„To je otázka. Je pravdou, že prodloužení až do rozhodnutí jsou asi férovější řešení. Ale když už se tedy nesmyslně vrchol sezony odehrává na jeden zápas v jeden den, když se navíc po ženách hraje ještě mužské finále, tak by to nebylo prakticky proveditelné. Při nájezdech se ale museli bavit všichni.“

Brankářský post v ženách ale stejně musíte opět řešit, máte už nějaké tipy?
„Na tohle přijde řeč ve velmi brzké době. Určitě to ale není nic, s čím bychom si ve Vítkovicích neporadili. Nelze opominout, že máme špičkovou brankářku i v Šárce Vávrové, která letos ukázala, že může chytat velké zápasy v brance Vítkovic. Byla navíc vyhlášena brankářkou s nejlepší procentuální úspěšností a během Superfinále převzala ocenění. I to je moc dobrá reklama pro Vítkovice a moc pěkná tečka za sezonou pro samotnou Šárku.“

Jak vidíte šance týmu na Poháru mistryň?
„Vypůjčím si vyjádření trenéra reprezentace juniorek Lukáše Nesměráka, které se mi velmi líbilo. Ten řekl v rozhovoru pro Českou televizi, že na turnaj se musí vždy jet s cílem ho vyhrát. Takže turnaj se pokusíme vyhrát a jak to dopadne, se uvidí. Máme na co navazovat z poslední naší účasti na tomto prestižním turnaji.“

Muži odehráli bláznivé finále, jak jej hodnotíte?
„Byl to krásný zápas. Musím souhlasit s našimi trenéry, že nevyhrál lepší, ale šťastnější tým. Zápas se podle mě lámal za stavu 4:2 pro nás, kdy jsme měli spoustu šancí odskočit. Nepovedlo se, Chodov - podle mě - neregulérním gólem vyrovnal a pak rozhodl. Musím ovšem kluky pochválit, jak skvěle i ve finále náš klub prezentovali. Nemají se za co stydět a opět ukázali atraktivní moderní florbal v obrovském nasazení. Děkuji i trenérům, že ani pod tíhou rizika rozhodnutí na jeden zápas se nebáli ordinovat týmu způsob hry, kterým se prezentoval tým po celou sezonu a neuchýlili se k opatrnému „zanďourovi.“ Na takový florbal jistě diváci nepřišli.“

Kde podle Vás byl největší problém?
„Opět se ukázal problém, se kterým se potýkali kluci po celou sezonu. Byla to malá efektivita v zakončení. Spousta šancí a góly jen čtyři. No a druhým problémem bylo špatné posouzení dvou situací při prvním a čtvrtém gólu Chodova ze strany rozhodčích. První gól dal Vávra po zřetelném přistrčení Máry Švajného. Tohle byl zákrok proti pravidlům. Čtvrtý gól byl rovněž proti pravidlům, která nám předseda komise rozhodčích a delegátů veřejně vysvětlil po prvním zápase série s Mladou Boleslaví, tedy, že když se hráč jakkoliv dotýká čáry brankoviště, tak gól nemůže platit. Při tomto čtvrtém gólu byli v brankovišti dokonce dva hráči Chodova, přičemž střelec gólu do něj rozhodně nebyl natlačen, ten do něj vstoupil dobrovolně a před tím si ještě míček zpracoval rukou nebo vysokou holí. Pro rozhodčí jistě složitá situace, ale jsou za to placení, aby to zvládli. Napadla mě však jedna věc, kterou budu navrhovat vedení florbalové unie, a sice že když už se rozhoduje v jednom zápase ve špičkově vybavené aréně, tak zaveďme pro tyto zápasy možnost přezkoumání gólových situací pomoci videozáznamu. Myslím si, že například v O2 aréně by to nebyl velký problém.“

Muži sice skončili druzí, ale za svou jízdu play off zaslouží uznání. Co na to předseda správní rady?
„Já jsem si tu jejich cestu velmi užíval. Byli skvělí, včetně celého méně viditelného realizačního týmu. Cítil jsem, že v týmu panuje ta zdravá atmosféra a byli opět v již památném „laufu.“ Nevyšla sice zlatá tečka, ale s odstupem času i to druhé místo doceníme. A možná, že pro příští sezonu je i lepší, že se nevyhrálo. Přece jen máme mladý tým, mnoho kluků hrálo svou první nebo druhou sezonu. Úspěch by tak přišel možná brzy. Takto odcházíme s restem, který budou jistě kluci, ale i já chtít v další sezoně dohnat. A kdo ví, třeba ti zkušenější dostanou novou motivaci a nebudou chtít odejít od rozdělané práce.“

Vítkovice jsou navenek prezentovány jako celek, kde panuje jiná – rodinná – atmosféra. Je tomu tak? Co zatím případně vězí?
„Trochu bych to opravil. My takto nejsme prezentováni. Vítkovice takové opravdu jsou. Je to skutečně něco, co dělá Vítkovice Vítkovicemi. Myslím si, že tohle má původ již v počátcích Vítkovic. Lidé, kteří Vítkovice před téměř 25 lety zakládali a vytvořili tu značku, byli osobnosti s velkým charakterem a silným morálním základem. Nastavili hodnotový systém, kterého se Vítkovice, až na jedno kratší období, drží dodnes. Tyto přátelské vazby a správné morální hodnoty jsou mnohdy mnohem více, než finanční částky v rozpočtu navíc. Jsem přesvědčený, že jen díky takto správně nastavenému prostředí v klubu, mohl klub vychovat tolik špičkových hráčů/ek a reprezentantů/ek a že se klubu daří držet na špici i po jejich každoročním odchodu. Já osobně jsem velmi rád, že jsem již 12 let součástí tohoto společenství lidí a je pro mě velkou ctí, že ho můžu vést. V klubu mám spoustu přátel a cítím se mezi nimi velice dobře. Myslím si, že to ani nebude znít příliš nadneseně, když řeknu, že jsou Vítkovice má druhá rodina. Má snoubenka a rodina jsou pro mě samozřejmě to nejvíc, co mám, ale i oni vědí, že bez Vítkovic by byl můj život tak nějak prázdnější. Budu se snažit, abychom i v budoucnu ve Vítkovicích panovala ona pověstná přátelská a rodinná atmosféra ve vedení, přes trenéry, děti, jejich rodiče a zástupci našich partnerů konče.“

Máte nějaký vzkaz pro fanoušky?
„Fanouškům bych vzkázal, že i oni do té velké vítkovické rodiny patří. Jsme moc rádi, že je máme. Nejvíc si jejich kouzlo a sílu uvědomíte právě v těch vypjatých okamžicích play off. Takže fanouškům patří můj velký obdiv a dík. Hodně z nich osobně znám a jsou to fajn lidi. I oni nám nastavují laťku hodně vysoko. Za svou podporu si totiž zaslouží ty nejlepší možné výsledky a není možné cokoliv odfláknout nebo podcenit. Jsem navíc rád, že v play off pokračoval trend, že mezi našimi fanoušky přibývá stále více rodičů naší mládeže. Pro fanoušky ještě jako poděkování připravujeme nějakou akci. O jejím konání budou vyrozuměni na našich tradičních informačních kanálech. Věřím, že s námi fanoušci zůstanou i příští rok a někteří si třeba udělají i na konci září výlet do Švédska.“