Dvojrozhovor o Vítkovických ženách s těmi nejzasvěcenějšími

Jako první přišla na paškál brankářka Lenka Kubíčková. Odpovědi loňské posily, ze které je dnes klíčová hráčka Vítkovic, jsou trpělivé a nikterak krátké. Spíš naopak zacházela mnohdy do zvláštních detailů...

Čeká Tě druhá sezóna s rytířem Vítkem na prsou. Otrkala ses v té první? Troufám si tvrdit, že to, co jsi zažila za ten rok, se ti určitě nikde jinde dříve nestalo.
"Do Vítkovic jsem nešla jako zelenáč, dost různorodých zkušeností jsem posbírala za předchozích šest sezón ve Svitavách. Novinkou pro mě byl hlavně mnohem širší kádr a celkově jiné fungování klubu. Krom toho tu ovšem taky probíhala výrazně větší rotace na trenérském postu a nelze nezmínit ony dvě legendární kontumace. Zážitky tohoto typu jsem opravdu ve Svitavách neměla. Ale najde se i řada pozitiv: poznala jsem domácnosti mnohých spoluhráček, tykám si s většinou průvodčích ve vlacích na trase Svitavy - Ostrava, získala praxi v oboru „Jak uhlídat neuhlídatelné aneb po kom ty děti asi jsou??“ a v souvislosti s tím objevila kouzlo fantasmagorií a drbů kolujících po klubu :) Každopádně mi Vítkovice hodně přirostly k srdci a loňského přestupu rozhodně nelituji!"

Z předsezónní turnajů a různých prognóz se zdá, že extraliga bude vyrovnanější. Jak to tedy vnímáš ty?
"Extraliga byla celkem vyrovnaná už loni, pomineme-li naprostou převahu Děkanky. Ta bude velkým favoritem i letos, ale snad už ne tak suverénním. Na paty jí budou šlapat tradičně FbŠ, Chodov, Liberec a věřím, že konečně i Vítkovice. Olomouci i Pepinu odešlo pár zkušených hráček, takže to budou mít těžké. Je otázkou, co předvedou nováčci, ale předem do pozice úplného outsidera nelze pasovat nikoho."

Vidíš letošní šance Vítkovic na medaili větší než loni nebo budeš raději skeptičtější? 
"Šance bude vyšší, pokud se dokážeme poučit z loňska. Máme hodně kvalitní kádr, jenže to samo o sobě nic neznamená. Ale jsem optimista a věřím, že se letos Vítkovice vrátí do úplné špičky. Tým se řádně stmelil na vydařených turnajích a zejména pak na nezapomenutelném soustředění, zkrátka fantazie, HU!"

Od června Vítkovice posbíraly tři cenná umístění na mezinárodních turnajích. Kterého si tak nejvíc asi ceníš? Nebo který pro tebe byl nejtěžší?
"Nejcennější je určitě bronz z Czech Open, na jiných turnajích taková konkurence nebyla. Ale osobně o něco radši vzpomínám na Fatpipe Cup, bylo to takové pohodovější a víc se mi dařilo:) Krom toho způsob předávání medailí na CO mi zážitek z úspěchu příliš neumocnil."

Už příští týden se naplno rozjede extraliga a hned tak silný soupeř, jakým několikanásobný mistr republiky z Liberce bezesporu je. Není to na začátek příliš silné sousto?
"Ne že bych chtěla Liberec podceňovat, ale o něco větším oříškem zřejmě bude druhý den FbŠ. Liberec od mistrovských časů výrazně změnil kádr a i když je pořád jedním z nejlepších u nás, není favoritem. Šance budou vyrovnané a my chceme vyhrát, když už pojedeme takovou štreku :)"

S čím bys na konci sezóny byla nejspokojenější?
"S medailí. Z jakého kovu, to už je otázka momentální formy i štěstí v play-off, takže to teď neřeším. Každopádně pokud by se nám nepodařilo dostat do semifinále, bude to vzhledem k našemu potenciálu neúspěch."

Druhou obětí, která se popravdě musela popasovat s mnohem těžšími otázkami, se stal trenér Jiří Velecký. Po přečtení těch pár řádků snad už každý začne věřit tomu, že je tím nejlepším, kdo mohl po loňském katastrofickém ročníku přijít na lavičku.

Začneme zlehka, jak dlouho působíš ve Vítkovicích?
"Ve Vítkovicích působím v různých rolích od roku 2001."

Tedy sedm let. To by se tvé angažování u žen mohlo klasifikovat jako povýšení.:-) Jak to vnímáš ty?
"Nebral bych to rovnou jako povýšení, i když samozřejmě trénovat jakýkoli extraligový tým je určitě dosažení vysokého stupně. Ale pro mě je to především nová výzva a pokus předat něco z těch pomalu už patnácti let, co florbal dělám, zase v trochu jiné roli a jiným způsobem."

K ženám jsi přišel po loňské nepovedené sezóne. Je co napravovat, takže se tě zeptám s jakým očekáváním jsi přícházel ke kádru a jaké máš prozatím dojmy.
"Když to řeknu s trochou nadsázky, tak jsem čekal ledasco. Nejen proto, že to je má první práce s ženským florbalem, ale především s trochou obavy co s kádrem a vůbec atmosférou v týmu udělala loňská sezona. Ale musím říct, že jsem byl příjemně překvapen, a to v podstatě ve všech směrech."

Absolvoval jsi dva turnaje. Na vítězství ve Fat Pipe cupu mohu říci neseš lví podíl. Loňskou sezónu jsi sledoval. Nerada Tě nutím do ohodnocování sama sebe, ale v čem je tvůj přistup odlišný? Nejde se nezeptat, přece jen za tvého působeni dokazály ženy co se jim dlouho nepovedlo.
"S tím lvím podílem bych s Tebou příliš nesouhlasil. Lví podíl má předchozí trenér Michal Deus, který holkám dokázal naočkovat základy určitého florbalového systému a donutil je pochopit aspekty hry. U Fat-pipe cupu jsem jen přišel a zkusil to tak, jak jsem to dělal vždy u mužů, trochu více uvolněněji, ale s určitou filozofií, a sice aby si holky samy uvědomily co chtějí dokázat a samy se donutily věřit v to, co hrají a přidaly k tomu úsměv a zaujetí. Zatím se to daří, ale je jasné, že časem přijdou i horší chvilky a to bude teprve zkouška jestli holky pochopily mou filozofii."

Hodně  holky motivuješ. I když teda zmrzlina nepřispívá ke spravné životosprávě vrcholových sportovců...Takže jsi spíše trenér nebo kamarád?
"Když vejdu do haly, tak jsem trenér a když z ní vyjdu, tak jsem kamarád. Já mám za to, že by trenér měl být někde uprostřed, zvláště u florbalu, který je pořád ještě ryze amatérská záležitost a hráči a hráčky z toho krom pocitů mají akorát velkou míru zátěže a nákladů a proto nelze jen odtažitě udělovat pokyny, trenér jim musí aspoň trochu rozumět. Já jsem navíc komunikativní typ a komunikaci vyhledávám a je to podle mého základ vzájemného pochopení a tak to mnohdy opravdu může svádět k dojmu, že jsem spíše kamarád. Ale když se bude lámat chleba, budu vždycky trenér."

Snad budeš trenér, který je v sezóně dovede až k "placce". S čím vůbec vstupuješ do extraligy? Nějaké prognózy, očekávání, tužby?
"O tom, co můžeme reálně uhrát, by byly jen spekulace. Extraliga okolo medailových pozic bude otevřená a bude záležet na mnoha okolnostech. Za sebe můžu říct, že mou ambicí do téhle sezony jsou dvě věci, a to aby holky měly na konci sezony ze své odvedené práce dobrý pocit a aby Vítkovice celkově zanechaly v ženské extralize dobrý dojem."

To jsou poměrně nelehké cíle, když se vezme v potaz kontext minulosti. Co v Poháru ČFbU?
"Do minulosti bych se dívat nechtěl a taky...žádná sezona není lehká. Co se poháru ČFBU týče, tak to beru jako ideální možnost pro šanci hráček, které třeba v samotné soutěži nedostanou až tolik příležitostí a budou moci ukázat, zda si je zaslouží."

Ale minulosti se nevyhneš a holkám ji z hlav nevymažeš. Psychika je v ženském florbale více než důležitá. Minimálně polovinu úspěchu tvoří právě psychická odolnost hráček. Je v tvé filozofii i odvětví, jak vymazat z hlavy neduhy?
"Psychika není více než důležitá v ženském florbale, ale ve florbale vůbec. Neduhy se z hlavy vymazávají velmi těžko, je to jak s nemocí, vždycky je jednodušší jí předcházet, než jí pak léčit. Nejjednodušší je vnutit hráčkám určité herní reakce v krizových situacích, aby neměly čas a hlavně důvod samy sebe dostávat do stresu, který je při rychlosti florbalu příliš velký luxus. No a ruku v ruce s tím se snažím být kliďas, nepřenášet na holky své pocity, ale spíše jim nějak pomoci, když už si ten velký luxus semtam některá dovolí."

A teď poslední zatěžkávácí otázka. Kdybys mohl něco změnit, co to bude? Samozřejmě v souvislosti s ženami Vítkovic.
"Když budu moci něco u žen změnit k lepšímu, tak to změním a o tom co by kdyby...to by jsme se pak dostali k tomu, že bych chtěl mít ve Vítkách polovinu švédské repre... "

Aspoň vím, že Hermine Dahlerus a Camilla Nilsson nepatří k tvým slabostem. Děkuji za rozhovor !
"Nemáš za co, ale když už, tak jedině Anderska Hellgardová!:-)"