Taktika je naše jediné tajemství, směje se zaskakující kapitánka Kamila Paloncyová, která čelí sestře

10. března 2016, Michal Dannhofer

Denisa dokáže tým výborně vést i ze střídačky, říká.

Je to jeden z několika málo unikátních příběhů play off. Na straně Vítkovic – při zranění kapitánky Denisy Ferenčíkové – stojí s „C“ na dresu starší Kamila, své první zkušenosti sbírá v dresu FBC zase mladší Ivana. Rozhovor s dočasnou vůdkyní týmu rozhodně není jen o rodině.

Kamilo, jsou odehrány první dva zápasy čtvrtfinálové série, jak je hodnotíš?
„FBC Ostrava mě velice příjemně překvapilo. Jsou výborně připraveni a zdaleka nejsou tak jednoduchý soupeř, jak se mohlo zpočátku zdát. O čemž samozřejmě vypovídá průběh druhého vzájemného utkání. Myslím si, že jsou skvělým soupeřem.“

Především první utkání bylo poznamenáno množstvím zranění na straně Vítkovic. Zažila jsi někdy něco podobného?
„Musím se přiznat, že jsem ještě nic podobného nezažila, ale byla to souhra náhod. Ačkoliv utkání bylo tvrdé a bylo k vidění dost osobních soubojů, veškerá zranění vznikla nešťastnou náhodou.“

Na konci druhé třetiny se utkání dokonce přerušilo poté, co zkolabovala Veronika Vobořilová. Jak jste se pak dokázaly koncentrovat na utkání?
„Samozřejmě, každé zranění hráče tým určitým způsobem poznamená. Možná je dobře, že byl konec třetiny a měly jsme dostatek času koncentrovat se opět jen na zápas.“

Nicméně to nakonec vypadá, že všechny hráčky kromě kapitánky Denisy Ferenčíkové budou brzy v pořádku. Myslíš si ale, že sobotní utkání poznamenalo také to nedělní, kdy jeho kvalita nebyla zrovna valná?
„Nevím, zda se dá říct, že by příčinou našeho nedělního výkonu byl průběh předešlého utkání. Je možné, že jsme se nechaly uspokojit výsledkem prvního utkání, na Ostravě bylo znát, že chtějí vyhrát a rozhodně nám nenechají nic zadarmo. Každopádně se z tohoto utkání musíme poučit a hrát na 1OO% celých 60 minut, ať je stav vzájemných utkání, či momentální gólový stav jakýkoliv.

Ty jsi navíc musela Vítkovice vést jako kapitánka. Jaké to pro Tebe bylo? Cítila jsi větší zodpovědnost?
„Tak tuhle změnu jsem vůbec neřešila. Tak jako ve fotbale střídající kapitán předává pásku jinému hráči, tak jsem převzala pásku od Denči, ale ona je pořád s námi a to je hlavní. Dokáže výborně vést tým i ze střídačky! (usmívá se)

Asi se mnou budeš souhlasit, že utkání se velmi povedlo Laumě v brance. Je dobře, že si svůj nejlepší výkon v dresu rytíře Vítka schovala do play off?
„Ano, s tím rozhodně souhlasím. A nepochybuji, že ji tyto výkony vydrží i nadále. Lauma je skvělý golman a věřím, že bude klíčovým hráčem v boji o tu nejvyšší příčku.“

A nemůžeme ani vynechat vzájemný souboj s mladší sestrou Ivanou. Jaká je teď nálada mezi vámi?
„Jsou to pro nás utkání, na které rozhodně nikdy nezapomeneme. V podstatě se spolu připravujeme, balíme, dopravíme se na halu i z haly, jen na hřišti jsme každá v jiném dresu. (usmívá se) Osobně si to hrozně užívám. Jediné tajemství, které si držíme je taktika, která se probírá na tréninku, ale po zápase se máme rozhodně o čem bavit.“