Z deníku kotelníka juniorek

15. dubna 2016, Vlaďka Zoubková

MČR juniorek očima kotelníka. Jak finále vnímaly rodiče stříbrných děvčat?

Z deníku kotelníka

Je 9.4.2016, ráno, vstávám, tento víkend hrají juniorky závěrečný turnaj o mistra republiky. Už dávno mám tento víkend zabukovaný jako nedotknutelný. Hraje se v Ostravě, mám to pod nosem. Ani nevím, jestli se těším nebo ne, samo že se těším, celý rok ty holky vozíme s ostatními kotelníky po všech čertech, aby nastal tento den a on je tady. Hrajeme s Bohemkou, loňský vítěz, vyřadil nás v semifinále, vrátíme jim to? Postoupíme do neděle, nebo bude neděle volná? Hlava to řeší, ale od toho máme přece trenéra ne? Klid, Máslo něco připraví, věříme mu. Utahuji buben a jedu se svou kotelnicí Karin do haly. V hale už to jede na plné pecky, zvedá se množství adrenalinu, srdce buší, co se děje? Co to je adrenalin? Pomohu si strejdou gůglem.

Adrenalin(epinefrin), je hormon, který připravuje tělo na výkon, je základním hormonem stresové reakce. Adrenalin se společně s kortizolem podílí na udržení organismu při životě při stresové reakci. Adrenalin způsobuje, že tělo podává extrémní výkony. Kortizolbrání před poškozením od účinků adrenalinu. Adrenalin způsobuje zúžení periferních cév, tím dochází k tzv. centralizaci oběhu, krev se soustřeďuje v životně důležitých centrálních orgánech (srdce, mozek, plíce), působí také pozitivně na srdeční činnost a dochází ke zvýšení krevního tlaku a tepu.

Sešli jsme se komplet, „vyhodili“ pražáky z Herbadentu a zaujímáme pozice. Symfonický orchestr je kompletní - hlavní bubeník Ranoch, hlavní dirigent Peťa Hlóža, druhý buben Karin, 2x trubka – Honza Zeman a Martina Hlóžová, Patrik Kubečka (hlavní šofér našeho auťáku) třímá vozembouch. Vidím mladou dvojici, každý má takový bubínek, zapadli do rytmu snadno, ani nevím, čí jsou. Postarší pán, přízvukem jasně z týýý Prahýý a volá „hoňte týýý zelený rosničky“ fandí s námi, bavím se. Chudák Roman Plánka, celou dobu fotí a zápasy vidí pouze přes čočku foťáku. O přestávce se vrháme na řízečky od Májky Moravcové a Dušana Tománka, dokonce i s okurkou, super!

Adrenalin stoupá na maximum, mám zúžené cévy, jedu na centralizovaný oběh, a nejsem sám. Začali jsme vlažně, nejprve zasahuje Míša Ranoška, podruhé břevno. O přestávce to Romča Ranochů jde ven vydýchat, je celá červená ve tváři, také jede na centralizovaný oběh, je na infarkt, ale nemá ho tam, to jsme si jisti. Pavel Kolář nás nechává koštovat výsledek loňské destilace, třese se mu ruka, já zapisuji, taky to nejde přečíst. Jasné, končetiny mají zúžené cévy, teorie v praxi fakt funguje. V druhé třetině to začíná nanovo, jedeme do rytmu, řveme jak pominutí, vsadím se, že holky nic neslyší, ani na sebe nemohou houknout. Mrkáme na sebe, holky začínají mít převahu, dneska by to šlo, jó dneska jó.

Hloža to řídí – ve čtyřech, dáme góly ve čtyřech, Vitkóvice, Vitkóvice…, dáme góla dáme…

V třetí třetině je třeba soupeře dorazit, než se vzchopí k protiakci. Zahajujeme vyloženou šancí (v záznamu chybí hříšnice) Bohemka přece jenom snižuje, trochu jsme znervózněli, jde ešče vůbec víc? Vyhráváme 3:2, holky předvedly famózní hru. Máslo má plné 3 pětky, už nebolí záda, rýmičky taky ustoupily, máme posilu Zuzku z žen, jedinou. Vidíme precizní obranu, vysoký pressing, Bohemka neví co s tím. Ostatní soupeři taky nemají z toho, co vidí dobrý pocit. Ha Ha Ha.

Druhý zápas – odveta k večeru - jede se ve stejném duchu, holky hrají jak o život, my fandíme, jak by měl nastat konec světa, Bohemka hraje va-bank, ale není jí to nic platné. Vyhráváme 4:1. Máme splněno, přeorganizujeme neděli a chystáme se domů. Žádná akce kotelníků se nekoná, všichni toho mají plné brýle, kolega Honza se mi snaží něco vysvětlit, ale jeho řeč už ztrácí ostré kontury artikulace, holt toho ovoce bylo víc :-) . Já jsem ready, někdo musí dojet dom, když kotelnici bolí hlava.

A je tu neděle ráno, tak trochu cítíme, že máme splněno, kdo by ale chtěl uhrát bramboru, když už jsme tak daleko? My kotelníci jsme v plné zbroji, bubny vyladěny na správný tón, tak jdeme poslat i druhý tým z Prahy do hry o nižší příčky. V hale jsme první, komentujeme včerejšek, všichni jsou v poho, někdo pustil naše hity z mládí od Michala Davida, ešče chvíli a budeme tančit. Objevili se Martinákovi, včera měli bůlku, že prý nějaká svatba či co. Čeká nás Chodov, jejich hru jsme viděli, dneska by to šlo, jóó dneska jóó….. Blbnu, už se opakuji. Podle toho co vidíme, taktika se nemění, osobní obrana, všechny hráčky ve hře, vysoký pressing a to na soupeře platí.

Hra začíná opatrně, obě mužstva vědí, že jde o hodně. Máme lehkou převahu, častěji jsme na míčku, ale lepší výsledky má Chodov, 2x jsme dotahovali, ale cítil jsem, že se to zlomí. A zlomilo. 5:3 a Chodov jde do hry „jen o bronz“. Jde se do finále, už jsme nejhůř stříbrní!!! Troubíme to do světa, komu to jen jde.

A je tu finále. Proboha s FBC Ostrava.

Z jedné strany je to známka o tom, kde se hraje nejlepší juniorský dívčí florbal, z druhé strany z toho nemáme radost, známe se dobře, hrají agresivně, na hraně i za hranou pravidel. Snad to rozhodčí zvládnou a my uvidíme kvalitní hru. A taky si myslím, že z nás nemají radost, no uvidíme. Koupili jsme konfety a šampaňské, slavit se bude každopádně. Hala je na prasknutí, který kotel je silnější, těžko říct, atmosféra by se dala krájet, tipnu, že jsme dobrou konkurencí O2 arény. Začíná se z ostra, Hloža je prohozena bývalou spoluhráčkou za mantinel a tak jdeme do přesilovky. Vzápětí se Petra napíchne na mantinel, který se otevřel při souboji. Jo holt postavit mantinely chce taky fištróna. Krátce za ní naskočí i jediná náhradní hráčka Eva Barvíková, takže máme ve hře úplně všechny hráčky, co jsou v dresu. Co by za to daly soupeřky, je jich na střídačce, že se tam ani nevlezou, ale hraje jich polovina. Ostatní si ani neťuknou.

Po dvou třetinách je to 1:1, kdo dá gól na 2:1, ten vyhraje. Cítím, že by se to mohlo zlomit. Vždycky jak o něco fakt jde, tak je porazíme. Nakonec se to nepovedlo, nepohlídali jsme si 2 standardky a je po zápase, v tom je FBC nemilosrdné, jak mají šanci, okamžitě skórují. Výsledek finále 1:5. Myslíte, že poražený brečí? Né slaví se, slaví. Šampaňské teče proudem, konfety letí. Přesouváme se kolektivně do baru, večeříme, tančíme na stolech, slavíme. Je to taková předehra, slavit se ještě bude, holky nás kotelníky vyzvaly k odvetnému zápasu. Snad nás nevyklepnou.

Jedeme domů, jdu spát a přemýšlím – loni bronz, letos stříbro, příští rok – napoví někdo?

A taky později přemýšlím nad tím klubismem, či jak se tomu říká. U vítězů na netu jen taková poznámečka, u bronzových z Mladé Boleslavi, taky podle mě úspěch, tam se to ještě ani neví.

Zapsal: Kotelník Martin Mikula