Hodnocení ženského florbalu Vítkovic za rok 2009

04. ledna 2010, CD

Ošemetného úkolu se zhostil Jiří Velecký, člověk, který se točí kolem všech složek vítkovického florbalu.

 

Jak hodnotíš rok 2009?
      Jelikož mám co dočinění takřka  s celou ženskou vítkovickou složkou, dovolil bych si na úvod stručně zhodnotit všechny ženské (dívčí) kategorie.
      Co se týče extraligových žen, tak bylo v roce 2009 zcela jistě posunem, že tým dokázal postoupit do nadstavbové části a vyhnout se bojím o záchranu. K větší spokojenosti ovšem chybělo, abychom v nadstavbových bojích sehráli aktivnější roli. Snad se to podaří v sezoně probíhající. V té se nám dá se říci už tradičně velmi dobře vydařilo turnajové léto a poté přišlo mírné vystřízlivění v ligové soutěži, které jsme, alespoň tabulkově ustáli a v lednu budeme chtít zatimní třetí místo minimálně potvrdit.
      Ženské béčko by spíše bylo na zhodnocení toho povolanějšího, Tomáše Martiníka. Nicméně postup do I.ligy žen a současné suverénní vedení v tabulce hovoří za vše. A ikdyž nikdy nic není zcela ideální, tak pokud by se mělo známkovat, tak je to na jedničku s hvězdičkou.
      Hodnocení juniorek už mi přísluší více a musím říci, že mě holky velmi mile překvapují. Měl jsem trochu obavy, jak se holky organizačně vyrovnají se změnou soutěže, kdy výrazně, sloučením s Jižní Moravou, přibylo cestování a především pak výkonnostně s přechodem do této těžší a náročnější soutěže, protože až na dvě tři výjimky žádná z nich neměla zkušenosti s touto soutěží a přecházely do juniorek z dorostenek. Od našeho dá se říci prvního většího kontaktu na Mistrovství ČR dorostenek udělala každá z holek celkem výrazný výkonnostní pokrok, drží si skvělou partu a v podstatě bez pomoci svých extraligových vrstevnic si vedou v soutěži velmi dobře a já jen doufám, že neusnou na vavřínech.
      Poslední dvě kategorie dorostenek a žaček jsou velmi milým překvapením, a to zásluhou hlavně Kláry Fialové, která se na to vrhla se vší vervou a tyto dvě kategorie na to, jaké byly obavy jak budou vypadat jak počtem dívek, tak organizací, fungují bezvadně. Začátky mají samozřejmě těžké a místy by se mohlo zdát až kruté, nicméně z náskoku co teď získají budou časem těžit, a to je v podstatě to nejdůležitější a zároveň naděje do budoucna pro celý vítkovický ženský florbal. 

Co je největším plusem a co mínusem?
      Největším plusem je jednoznačně vzrůstající zájem o ženský florbal ve Vítkovicích. Jak počtem mladých hráček, tak počtem lidí, kteří se o něj zajímají. Vždyť během roku 2009 se počet registrovaných hráček ve Vítkovicích zdvojnásobil a přibyli lidé, kteří aktivně v ženských složkách pomáhají, ať už zmíněná Klára Fialová, nebo Petr Koštěl, Jaromír Veselý, Michal Dannhofer a v neposlední řadě přibylo i obětavých rodičů.
      Největším mínusem, nebo možná né přímo mínusem, ale věcí co nejvíce vše stěžuje je boj s netrpělivostí. Mnohé a mnozí by chtěli všechno hned, ale spousta věcí je běh na dlouhou trať, zejména v prostředí ženského florbalu a je třeba se k tomu takto stavět. Já osobně si myslím, že rozběhlé to není špatně, ale překážek je hodně a je na hráčkách a jejich okolí, jak se k nim budou stavět a jakou ukážou vůli, bojovnost a jindy zase shovívavost.

Co udělalo největší radost? A co nejvíce naštvalo?
      Největší radostí je pro mě poctivý a nadšený přístup mnohých hráček. A doufám, že takových bude v roce 2010 přibývat, je to třeba. A pak ještě jedna věc, že v žačkách už florbalují holky ročníků 2002 a 2003, což je paráda.
      A naštvalo....to určitě není naštvaní, ale spíše mi bude z roku 2009 chybět jeden obrovský zážitek, ale nedalo se jinak. Kvůli organizování finálového turnaje 1.ligy juniorek jsem přišel o tu úžasnou atmosféru a zisk titulu chlapů naživo. Ale alespoň těch oslav jsem si pak užil dosyta.


Největší úkoly do roku 2010?
      Samozřejmě je to celkový rozvoj ženského florbalu. Ale nejvíce asi to, aby si ženy a dívky všech kategorií vybojovaly samy své místo na slunci. A to především tím, že svým poctivým přístupem, nadšením a nasazením donutí i nezaujatého člověka si říct...chlapi to sice nejsou, ale ono v tom něco je a stojí to taky za to.

Foto: Roša