Vítkovický stroj roztočil své otáčky, maximum to ale zatím není.

11. března 2010, Kroupa J.

Prvním zápasům play-off Vítkovic, které doma dvakrát smetly Liberec, byl přítomen i florbalový kritik Jiří Kroupa. Přinášíme jeho krátký fejeton.

Chladný víkend zaskočil nejednoho obyvatele naší vlasti, my s florbalovým chtíčem ale pravidelně utíkáme do tepla sportovních hal a tuto sobotu a neděli měla navíc teplota v některých českých tělocvičnách daleko vyšší hodnoty. Důvodem byla nažhavenost týmů, play-off odstartovalo.

Nejinak tomu bylo i na Dubině, kam se z dalekého severu Čech vydal Liberec a to včetně svého juniorského týmu. Mladí rytíři však po oba dny postupně svým rivalům nadělovali pěkné hordy, a tak se více čekalo, jak na ně navážou jejich starší kolegové a svěřenci Radomíra Mrázka. Sobota byla ještě velmi rozpačitá, bylo by nošením dříví do lesa něco více rozepisovat. Struktura hry byla již předem jasná. Vítkovičtí bubeníci pravidelně s míčkem na čepelích bubnovali na branku Liberce. Činili tak ve třech útočných formacích a dvou obranných. Vévodu Pavla Bruse ještě zranění do hry nepustilo, naopak po dlouhé době se po hřišti proháněl Jan Jelínek, prakticky nejlepší hráč víkendu. Jelikož to v sobotu ještě docela skřípalo, dostal se i soupeř do hry a konečné skóre je takovým extraligovým standardem.

To neděle započala zcela jinak. Nebuďme idealisté, bylo jasné, že Liberec zkusí přitvrdit a rozhodit vítkovické techniky. V tu chvíli se ale ozvali domácí fanoušci s výrokem, že na hokej mají jít v plánu až později. Ovšem zatímco Sparta bude pro Vítkovice v hokejovém čtvrtfinále příliš velkým soustem, které nemusí Hadamczikova parta skousnout, tak partička Radomíra Mrázka v neděli Liberec deklasovala na plné čáře. Činili se hlavně střelecky potentní obránci a klasicky dokazovali, že moderní florbal je hrou celoplošnou. Ale oproti sobotě nemalý pokrok podpořený bezesporu i rezignací soupeře.

Není ovšem chvály bez kritiky. Plusy na adresu vítkovických beků již padly, klasicky velmi dobrý byl Tomašík a u něj se zastavme. Běžela 10. minuta druhé třetiny prvního zápasu a kategorie „Deli zlaté hokejky“ našla svého jasného vítěze. Milan rychlou stahovačkou vykoupal obránce hostů skoro dokonale a ten místo Deli měl po pr... Ono skoro by z textu zmizelo, kdyby padla branka, nestalo se, ale i tak hala aplaudovala. Ale také jen technická, skoro až mimoflorbalová, poznámka. Vítkovičtí hráči musejí i vzhledem ke svému stále mladému věku zvládat utkání hlavně po stránce psychické. Florbal není hokej, nemá smysl se s někým neustále postrkovat, říkat si do ouška, jak moc se máte rádi a celkově řečeno prezentovat se nevalně (mohl bych použít i jiný výraz, ale myslím, že laskavý čtenář pochopil). Téměř všichni to zvládali, oporou jim bylo i neustálé vedení, kdy se tak akorát některým provokacím mohli smát. Ne však všichni…