<h2>Veteráni: Mistři !!!</h2>Veteráni jsou zlatí!!!

Veteráni odjížděli do Prahy na play-off s cílem přivézt konečně titul. Zároveň si ale byli vědomi, že nesmí žádného ze soupeřů podcenit, i když turnajový pavouk byl relativně příznivý.

      Ve dvouzápasovém čtvrtfinále se Vítkovice potkaly s Kotelnou Frýdlant a získaly dvě vítězství 2:0 a 6:3.
V prvním zápase Vítkovice od začátku diktovaly tempo hry a soupeře v podstatě nepouštěly před svého gólmana. Frýdlant, vědom si útočné síly Vítkovic, dobře bránil, takže výsledkem byla bezbranková první třetina. Bylo však pouze otázkou času, kdy Vítkovice vstřelí branku. Podařilo se to sice jenom dvakrát, ale soupeř vyšel naprázdno.
Ve druhém zápase se vítkovičtí střelecky osmělili už v první třetině, která skončila 2:0 a z předváděné hry bylo jasné, že o postup do semifinále by mohli přijít pouze vlastní nedisciplinovaností. Do hry proto zasáhla také třetí pětka, aby hráči trochu šetřili síly na neděli. Během druhé třetiny narostlo skóre na 5:0. Frýdlantští evidentně nebyli střelecky ve své kůži, neboť včetně posledního zápasu v základní skupině nedokázali dát Vítkovicím více než 80 minut žádný gól. Prosadili se až v poslední třetině, takže konečný výsledek 6:3 už nevypadá tak krutě.

      Postup do semifinále Vítkovice oslavily v místní hospůdce velmi decentně. I když je zápas s Havlíčkovým Brodem čekal v neděli až ve 14:20 a na spánek tím pádem bylo času dost, tak si všichni uvědomovali, že je nutné se ráno probudit v dobré formě. Někteří by o zkušenostech z minulých play-off mohli vyprávět…

      V neděli nejprve střešovický Star Dust porazil brněnský Hattrick 6:3, čímž brněnští „porušili“ sobotní dohodu  s vítkovickými o moravském finále. Na toto „zklamání“ ale naši borci neměli čas, protože se museli soustředit na zápas s tradičním play-off soupeřem Havlíčkovým Brodem.
Do něj vítkovičtí vlétli tradičně. Už ve druhé minutě prohrávali 1:0. To nebylo moc povzbuzující, protože přesně tohle Brodu vyhovuje: zatáhnout obranu a střílet góly z brejků. Jenže tentokrát měly Vítkovice nabito ostrými a hlavně rychlými góly. Vítkovice otočily skóre až na uspokojivých 5:2, což podle průběhu zápasu mělo vydržet až do konce. Jenže dvě a půl minuty před koncem nastal menší zmatek u vítkovické branky a Brod snížil. Hráči z Vysočiny vycítili svou šanci, pookřáli a cca 80 sekund před koncem vstřelili kontaktní gól na 5:4. V tu chvíli našim borcům nebylo moc dobře po těle, protože většina z nich si pamatovala na semifinále z roku 2008 se stejným soupeřem ve stejné hale, které vyhráli v prodloužení hráči Brodu. Závěrečná minuta byla téměř nekonečná, hrálo se prakticky jen na jedné polovině, ale brankoviště bylo díky kolektivnímu výkonu Vítkovic pro florbalisty z Vysočiny zakleté. Konečný výsledek byl tedy 5:4 pro Vítkovice
      Vítkovice slavily postup do finále! Poprvé! Placka už byla jistá, s tím se ale nikdo nechtěl spokojit. Stříbrná je sice hezká, ale zlatá je zlatá.

      Velké finále začalo v 19 hodin a proti sobě nastoupily dva odhodlané týmy s hvězdnými jmény na obou stranách. Proti vítkovickým stála taková jména jako např. Fuchs, Šádek, bratři Jonášové nebo bratři Vaculíkové. Ale také náš tým se mohl pochlubit známými jmény: Jan Vavrečka, Petr Šmerda, Tomáš Martiník, Tuomas Mustakallio nebo Tuukka Lehtinen (starší bratr Turkky Lehtinena). Nutno ale podoktnout, že po uplynulém víkendu už ani zbývající vítkovičtí veteráni nebudou bezejmenní, protože všichni táhli za jeden provaz a byl to skutečný tým po celou sezónu.
      Ale zpátky k finále. Podle výsledku by se mohlo zdát, že se hrálo relativně opatrně, ale opak byl pravdou. Nasazení obou týmů bylo maximální, hrálo se nahoru dolů a nezasvěcený divák by určitě netipoval, že hrají „dědci“. Útoky se přelévaly z jedné strany na druhou, jenže obrany a brankáři na obou stranách makali také, takže poměrně dlouho vydržel bezbrankový stav. A pak to přišlo. První gól do sítě Star Dust. Obrovská euforie na naší straně, zklamání na střešovické. Ale jede se dál, nejsme ještě ani v polovině zápasu. Vítkovice mají optickou převahu, útočná trojka Lehtinen, Martiník, Mustakallio podporovaná precizní obranou po tři střídání za sebou nepůjčila střešovickým balón, jenže bez góĺového efektu. Poté tlak trochu polevil, střešovičtí opět zahrozili nebezpečným útoky, které však na chvíli otupil Petr Šmerda gólem na 2:0. Opět obrovská euforie na jedné a zklamání na druhé straně, a opět rychlý návrat do reality, hraje se dál. Vítězství je blízko, ovšem nejmladší Star Dust Dan Jonáš střílí nechytatelný gól z otočky – chudák pavouk.
      Do poslední třetiny se jde sice za příznivějšího stavu pro Vítkovice, ale oba týmy jsou přesvědčené, že vyhrají. Opět se hra rychle přelévá z jedné strany na druhou, na některých hráčích už začínají být patrné známky únavy, ale stále všichni makají, někteří jdou snad až za hranice svých možností. Na případné prodloužení by už někteří asi těžko hledali síly. Teď na to ale nikdo nemyslí, všichni se soustředí na současnost, na každou probíhající vteřinu. Ale góly nepadají, brankáři na obou stranách vychytávají nemožné, Šádek s Fuchsem nevěřícně kroutí hlavou. Minutu před koncem Star Dust odvolává brankáře a na hřiště posílá to nejlepší, co má. Vytvoří hokejový zámek, ale střelba se stále nedaří. Ale vítkovičtí mají na hřišti také ty nejlepší. A nejen své nejlepší, ale celkově nejlepší. 15 sekund před koncem přichází chyba střešovického zámku a balón se ocitá u Tomáše Martiníka cca 3 metry před vlastním velkým brankovištěm. Ten jej pomalu zpracovává, rovná si jej na florbalce a pohledem „vyměřuje“ vzdálenost k soupeřově brance. Opravdu pomalu, má dostatek času, protože „prach“ se po ztrátě balonku zastavil, jakoby už tušil, že je po všem. Máslo dlouhým lobem posílá balonek neomylně do opuštěné branky. 3:1. Vítkovická střídačka vybuchuje a na ploše vytváří valnou hromadu, na jejímž spodku je šťastný (a trochu vyděšený) Tomáš.
      Posledních deset sekund se už jen dohrává, nikdo už pořádně nevnímá, co se na hřišti děje, čekáme na závěrečnou sirénu a gejzír nadšení propuká znovu. Co pak následovalo v hale, šatně a ještě jednou v místní hospůdce, to se ani nedá popisovat, to se musí zažít.
Skandování, focení, telefony, smích, SMS-ky, česká i finská hymna, jídlo, pití, tanec.
Byl to zkrátka pořádný „dym“.