Vítkovičtí veteráni – to nejsou jen sportovní utkání

Zhodnocení první poloviny právě probíhající sezóny se původně zdálo jako docela fádní a nezajímavý úkol. Soupiska se oproti minulé sezóně téměř nezměnila, po zisku mistrovského titulu veteráni pokračovali ve vítězném tažení, které po devíti podzimních výhrách ukončili první prohrou, která přišla po více než půldruhém roce. Původně to měl být závěr florbalového podzimu veteránů.

 

V čase předvánočním ovšem dostali veteráni nečekanou nabídku – zúčastnit se benefičního koncertu „… aspoň jsem to zkusil, děkuji…“ Tomáš

 

Tomáš Ležoň je student, aktivní a úspěšný ostravský sportovec – florbalista – člen reprezentačního týmu ČR. Jestliže někomu jeho jméno nic neříká, pak

je to zřejmě proto, že Tomáš je postižený nehybností dolních končetin a hraje florbal na vozíčku.

 

Benefiční koncert pořádalo 17.prosince občanské sdružení ABAK. Důvodem byla finanční sbírka na mechanický vozík, který Tomáš potřebuje pro běžný život. Na jeho vozíku totiž praskla konstrukce a Tomáš neuspěl s reklamací u výrobce a následně ani u pojišťovny. O detailech pojednávaly reportáže v České televizi a v rozhlase.

 

Naše rozhodnutí zúčastnit se bylo nečekaně rychlé a jednomyslné, přestože nikdo z nás do té chvíle Tomáše neznal. O benefici jsme se dozvěděli docela náhodou necelé dva dny před jeho konáním. Proto se ne všem veteránům podařilo změnit si svůj předvánoční časový plán a definitvní potvrzení naší osobní účasti padlo pár hodin před zahájením. Většinu programu obstarali Tomášovi spolužáci a kamarádi, kteří o nás do poslední chvíle nic netušili. O to větší překvapení a nadšení v sále zavládlo, když jsme v dresech Tomášovi vyjádřili naši podporu a předali obálku s finančním darem na zakoupení nového vozíku.

 

Výše daru není v tomto případě podle mého názoru důležitá. Někomu by mohla připadat nízká, někomu vysoká. Každý z nás přispěl částkou podle svých předvánočních možností. Podstatné je, že jsme rozšířili okruh těch, kteří Tomášovi fandí a podporují jej. A  jako „bonus“ jsme přidali v součtu významný díl do mozaiky všech příspěvků.

 

Tímto by se mohlo zdát, že máme „splněno a vyřízeno“. Není to tak úplně pravda. Tomáš nás po počátečním šoku vyzval k přátelskému utkání – jak jinak než na vozíčkách. Určitě dostaneme pořádný náklep, nikomu z nás ale určitě nebude vadit, že si nevylepší svou „kanadu“.

 

Mirek Kníchal,

vedoucí týmu veteránů 1. SC WOOW Vítkovice