Kvůli florbalu šlo stranou plavání, říká slovenská posila z Tigers

Šárko, vítej ve Vítkovicích. Jak se zrodil Tvůj přesun z Tigers?
„Přestup a změna města souvisela se studiem fyzioterapie, které tady v Ostravě začínám. Jsem také ráda za mnohem kratší vzdálenost domů na Slovensko a menší město, což mi určitě jen vyhovuje.“

Není neznámým faktem, že v České republice žiješ již delší dobu. Co bylo původním důvodem, proč jsi vyměnila domovské Slovensko?
„Tehdy byl důvodem pouze florbal, možná trošku nějaké to hrdinství ve smyslu hrát si na samostatnou velkou holku. (směje se) Cítila jsem šanci posunout se o kus dál herně i lidsky, navíc ženský tým v našem městě v Žilině zrušili a já musela dojíždět na tréninky někam, kde se mi přístup ostatních hráček příliš nelíbil. Proto jsem pražskou nabídku vděčně využila a zpátky se už nevrátila.“

Byl florbal prvním sportem, který jsi zkusila?
„To ani náhodou. Florbal jsem právě začala hrát až poměrně pozdě oproti ostatním a pořád se to tak nějak snažím dohnat. (směje se) Jako malinká jsem chodila na gymnastiku a plavání, které se se mnou táhlo asi do třinácti let. Teprve poté jsem, díky trenérovi a učiteli tělocviku v jednom, zkusila florbal a plavání dostalo červenou.“

Ještě dříve než jsi mohla nastoupit v ženské extralize, tak jsi nastoupila za slovenskou ženskou reprezentaci, jaké to tehdy bylo, potkat se s hráčkami, proti kterým jsi pak ani nemohla hrát?
„Pro mě to byla samozřejmě velká výzva. Hrála jsem ale už bez přílišného respektu, jelikož jsem ze ženských tréninků v Tigers věděla, na jaké úrovni se holky pohybují a co od nich můžu očekávat. Měla jsem v sobě tu správnou drzost, abych se jim nebála na hřišti postavit.“

Z národního týmu se znáš se slovenskou enklávou. Radily jste se o přesunu do Vítkovic?
„Samozřejmě, radila jsem se jak s holkami z Vítek, tak hodně i s Luckou Košturiakovou. Vím, že by mi vždy pomohly a že se na ně můžu kdykoliv obrátit. (usmívá se)

Máš za sebou premiéru v Poháru a v nejvyšší soutěži. Jaký byl zápas s Vinohrady?
„Nejlepší výraz by byl jednoznačný a jednostranný. Po mé dlouhé herní pauze jsem však ze zápasového rytmu vypadla, a tak jsem velmi ráda za jakoukoliv možnost hrát. Avšak to nic nemění na tom, že se už nemůžu dočkat vyrovnaných a těžkých zápasů. Na ty se těším vždycky nejvíc!“

Svou první brankou jsi zvyšovala na kuriózních 21:0, už víš, kolik Tě to vše bude stát do týmové pokladny?
„Určitě jeden pořádný veliký dort pro tým. (usmívá se) Jinak doufám, že u něj to končí, protože se plácnu po kapse i tímto článkem, a přeci jenom jsem pouze chudý student!“