Góly musí dávat i jiní

Pokusme se zpětně podívat se na první dvě utkání finále extraligy mezi domácími Vítkovicemi a hostujícím Tatranem. Cílem tohoto krátkého článku není report o průběhu utkání, neboli odpověď na otázku jak, ale spíše analýza proč tomu tak bylo. S tím souvisí i pohled na předváděnou hru, její prvky či nenaplněné možnosti. I tak lze chápat moderní kritiku. Jako nezrealizovaný potenciál v daných mantinelech. Avšak co člověk to jiný pohled na věc a i tak je třeba k dalším řádkům tohoto textu přistupovat.

Zápas číslo 1

      Do prvního finálového klání nastoupili domácí sice bez zraněného Folty, ale již s částečně uzdraveným Brusem. O počátku trenér Mrázek točil tři útoky a snažil se hrát aktivní presing. Hostující Tatran naopak od začátku hrál s výrazně zataženou obranou a soupeře takřka nenapadal. Tento zápas na straně hostů potvrdil dvě věci. Stačí jim dát sebemíň prostoru a parta kolem Fridricha trestá okamžitě. Naopak jako rozhodující se ukázalo, že aktivní hra Vítkovic stála Pražany moc sil a od poloviny zápasu znatelně svým soupeřům nestačili fyzicky. Svou ofenzivu tak omezili na pouhé lobování do obrany Vítkovic. Vítkovické útoky se prezentovaly aktivní hrou, ale o střílení gólů se staralo převážně trio Sladký, Tokoš a Tomašík. Branka v prodloužení byla odměnou za aktivní hru a častou střelbu domácích. Hosté ale potvrdili, že dokáží dát branku z ničeho nic a že není momentálně lepšího brankáře, než je Kafka. Na straně domácích byl nejslabším článkem Pavel Brus, který hru často zbytečně zpomaloval a ani Sladký nevstal tou správnou nohou. Naopak obranná dvojice Suchánek a Kološ hrála velmi kreativně.

Zápas číslo 2

      Trenér Ďarmek avizoval, že ve hře svého týmu udělá jen malé korektury, avšak do zápasu nastoupil jiný Tatran, než tomu bylo v sobotu. Od počátku hosté hráli aktivně a odměnou jim bylo tříbrankové vedení. Nutno uznat, že zcela po zásluze, neboť Vítkovice měly jen platonickou převahu. Nejlépe vystihl průběh druhého utkání trenér Radomír Mrázek, když kvitoval velmi slabou střelbu svých svěřenců. Z mě neznámých důvodů navíc chyběl bojovník Mojžíšek a tak ho musel ve třetím útoku zaskočit dorostenec Pavel Jankulár. Třetí formaci ve složení Vladař, Jankulár, Vít Hrubý postupem času domácí kormidelník stáhnul ze hry a Vítkovice tak nemohly aplikovat svou aktivní hru na tři útoky. Domácím se sice povedlo snížit na rozdíl jedné branky, ale Tatran byl k nedělnímu vítězství po dalších brankách do sítě Ciompy blíže. V neprospěch domácích hovořil fakt, že k první úderné formaci se nedokázal nikdo přidat. Tristního Petříka nakonec musel v druhé lajně nahradit Vladař, ale ani to nepřineslo oživení útočné hry. Oproti sobotě se zlepšil Brus, naopak lehkost Suchánka  Kološe se vytratila a o střelecké impotenci dalších vítkovických útoků již bylo psáno výše.

      Pražské zápasy mohou mít pro Vítkovice jednu výhodu, neboť ani Tatran nebude na Královských Vinohradech doma. Aktivita „Rytířů“ nesmí polevit, ale je třeba častější střelby a i gólové příspěvky dalších útoků by týmu pomohly po psychické stránce. Bude také zajímavé sledovat, jestli Tatran v Praze opět přenechá aktivitu na straně Vítkovic nebo se také bude snažit něco vymyslet a ne jen pouze bránit.

Jiří Kroupa