Dorostenecké zlaté vystoupení v podrobnostech

Bez zraněného kapitána Vlčka a dvojice Hrubý – Jankulár nejmladší, kteří se připravují na MS juniorů, odcestovaly Vítkovice do Kostelce již v pátek po poledni. Po zámeckém ubytování následovala večeře, osobní volno a spánek.

V sobotu byly na programu čtvrtfinálové zápasy, našim soupeřem bylo Ústí nad Labem.

1.čtvrtfinále: Vítkovice – Ústí n. Labem 8:1 aneb výborný rozjezd

Do zápasu jsme vletěli bez respektu a už po úvodních šesti minutách bylo prakticky rozhodnuto, když jsme síť hostující branky rozvlnili hned čtyřikrát. V utkání jsme však i nadále chtěli být aktivní, což přineslo do druhé třetiny další tři branky. Ve třetím dějství se podařilo Ústí vstřelit čestný zásah, konečnou podobu výsledku však zařídil Sova. Za zmínku stojí čtyřgólový Michalík st., a především tři využité přesilovky ze čtyř. Jedinou kaňkou na jinak velmi povedeném vstupu byla tvrdá hra soupeře, která nás stála hned trojici zraněných.

,, Do zápasu jsme nastoupili odpočatí a natěšení, rychlé góly v úvodu nás uklidnili, spadla nervozita, a tak jsme mohli hrát svou hru. Soupeř hrál místy agresivně, nic nám nedal zadarmo, dohrával souboje, což nám příliš nevyhovovalo. Důležitá prověrka nám vyšla.“ Nechal se slyšet obránce Vítkovic Sedlák.

2.čtvtfinále: Vítkovice – Ústí n. Labem 4:2 aneb cena zlata

Sedmigólový náskok z prvního zápasu dával rytířům především pocit uklidnění. A že to mohlo být zrádné, ukázali hosté hned v úvodu, když si vypracovali několik příležitostí a zaslouženě se ujali vedení. Po dvou vyrovnaných třetinách Vítkovičtí rytíři zabrali a zápas otočili ve svůj prospěch. Bohužel vázlo zakončení, a tak z konečných 44 střel se do sítě soupeře probojovaly pouhé 4.

,,Výsledkově jsme utkání nakonec zvládli. Nejtěžší bylo kluky namotivovat, což dvě třetiny nemělo patřičný efekt. Když se to konečně povedlo a hráli jsme zase florbal, trápila nás koncovka. Spousty akcí jsme řešili komplikovaně, vázl přechod do útoku, to vše by se nám v utkání se silným Brnem mohlo vymstít a tak jsme si zápas důkladně rozebrali a možná měl pro nás doslova cenu zlata.“ Zhodnotil utkání trenér Deus.

Semifinále: Vítkovice – Bulldogs Brno 5:2 aneb organizovaně a trpělivě

 Že duel s Brnem bude opravdu těžký, poukazoval i fakt, že soupiska soupeře čítala všechna tři jména juniorských reprezentantů a dalších ostřílených borců z juniorské extraligy. Byly to však Vítkovice, kdo v zápase dominoval. Brněnští se nedokázali za celý zápas dostat přes obranu rytířů, která tikala jako švýcarské hodinky. Po bezbrankové první třetině, bylo mnohým jasné, že zápas může rozhodnout jediná branka. Druhé dějství ovládly Vítkovice, hosté se nedostali do žádné vyložené šance, a tak udeřilo na druhé straně. V rozmezí tří minut se dvakrát trefil Martin Michalík, který tak využil dvě z několika brejkových situací a Brno šlo do kolen. Třetí dějství se neslo v duchu druhého, Brno končilo své útoky na půlící čáře a modrobílí zvýšili náskok z protiútoku. Vítkovice však vyvedly z tempa hned dvě oslabení po sobě, ačkoli je soupeř nevyužil, z územní převahy vytěžil kontaktní branku. A hned na to snížil na rozdíl jediné branky a využil tak jedinou slabou chvilku Vítkovic v tomto utkání. Závěr zápasu patřil však rytířům. Zastavený útok Brna, brejk, Matějčík a 4:2, následně do prázdné brány zpečetil skóre Šmída.

,,V tomto utkání nás Brno více či méně podcenilo. Byť měli územní převahu, tak za celý zapas nenašli způsob, jak přejít přes naši dobře organizovanou obranu, jejich góly padaly spíše z náhodných situací. My jsme hráli trpělivě, věděli jsme, že si vypracujeme šance, které proměníme. Důležité také bylo, že jsme hráli svou hru i potom, co Brno snížilo na rozdíl jediné branky. Byl to týmový výkon.“ Pravil po utkání kapitán Jankulár.

Finále: Vítkovice – Future 3:2 aneb je to doma

Dvě hodiny. Přesně tolik měli účastníci vyhraného semifinále na to, aby zregenerovali své síly a svedli souboj o titul mistra ČR s doposud suverénním pražským Future. A že to zvládli, ukázali hned v úvodu utkání. 2.minuta a 2:0 pro Vítkovice, když beckhandovou střelou v přesilové hře přesně mířil Sova, následoval jej o necelou minutu později, rovněž zadní stranou čepele, Jankulár. Soupeř se ve zbytku první třetiny hledal, i přesto však dokázal snížit. Ve druhé části Vítkovice předváděli skvělou defenzivu a odměnou jim bylo navýšení náskoku o dvě branky. Autorem se stal Kasinec, který v tu chvíli ani zdaleka netušil, kam tím svůj tým nasměroval. Soupeř byl však skvěle fyzicky vybaven a především jeho první útok, složený z reprezentantů, nám činil problémy. Na konci třetiny se podařilo soupeři opět dotáhnout na rozdíl jedné branky. Třetí dějství nabídlo strhující okamžiky, i přes skutečnost, že nám docházeli síly, se hrálo v obrovském tempu, soupeř držel míček a snažil se vymyslet, jak přelstít obranu rytířů. Závěr zápasu byl infarktový, Vítkovice z posledních sil odolávaly tlaku Future. Ten gradoval při závěrečném power-play. Tomu ovšem kraloval zcela někdo jiný. Skvělými zákroky držel nad vodou Vítkovice brankář Porwisz, když zastavil poslední atak soupeřova elitního komanda pět vteřin před koncem a rytířům se podařilo lobovat míček na pole Future, bylo všem jasné, že titul obhájíme. Je konec, skáčeme na sebe, dostáváme medaile, pohár a jedem dom slavitJ

,, Během prvních dvou minut jsme vstřelili dva góly což future probudilo. Postupem času nám začali docházet síly a future nás dostával pod tlak, kterému jsme však dokázali, někdy se štěstím, odolat. Ve třetí třetině se už z naší strany nejednalo o florbal, ale bojovností jsme zápas dotáhly do vítězného konce a za to bych chtěl všem hráčům poděkovat. „ poznamenal Jankulár.

 

,, Velice těžké utkání. Především po fyzické stránce.Po většinu utkaní jsme se drželi taktických pokynů, hráli jsme jednoduše, v závěru nás soupeř dostal pod tlak, ale Porwisz byl skvělý. Celkově, když to shrnu, tak na turnaji jsme se prezentovali vynikající defenzívou a produktivní útočnou fází. Výkony, které jsme zde předvedli , si ani jinou než zlatou cenu nezaslouží. Kluky musím pochválit.“ Shrnul účinkování na turnaji trenér mistrovského celku.