Do Vítkovic mě dostal Klepetin cheescake, směje se Ďuríková. Chce titul

03. září 2016, Michal Dannhofer

První rozhovor s novou slovenskou posilou Vítkovic

Řady vítkovických rytířek před sezonou rozšířila slovenská obránkyně Alžbeta Ďuríková. Přišla ze švýcarského Burgdorfu, v jehož dresu se společně s Katarínou Klapitovou podělila o primát první Slovenky v tamní nejvyšší soutěži. A jak se dozvíte v našem rozhovoru, Klapitová měla ještě jednu podstatnou roli při rozhodování o angažmá v dresu rytířek.

Betko, vítej ve Vítkovicích. Jaké jsou Tvé první dojmy z nového působiště?
„Děkuji. Velmi dobré, děvčata jsou milá a trenéři shovívaví a vidím, že ve Vítkovicích je silný kolektiv. Co se týká podmínek, tak si nemůžu stěžovat.“

Přicházíš ze švýcarského Burgdorfu. Jak vůbec došlo k tomu, že sis po dokončení střední školy vzala „roční studijní volno“ a vydala se na zkušenou do zahraničí? V zákulisí se říkalo, že už tehdy o Tebe stály Vítkovice.
„Ano, Vítkovice s Burgdorfem měli zájem a měla jsem před sebou těžké rozhodnutí. Buď spojím florbal s vysokou školou v Ostravě anebo zkusím něco úplně jiného a vydám se trochu dál za hranice. Nakonec u mě vyhrálo Švýcarsko a touha po dobrodružství. Vždy jsem chtěla posunout se dál a proto jsem se rozhodla zkusit život mimo území Česka a Slovenska. S rodiči jsem se dohodla na jednom roku bez školy, a tak se nyní vracím. S neskutečným množstvím zážitků, přátelství a vzpomínek.“

Švýcarsko je země, která je vysněnou destinací mnoha Čechů a Slovenek. Jak se Ti tam žilo? Co Vám klub zajistil za práci?
„Švýcarsko je nádherná země a velmi těžko se mi opouštělo. Slíbila jsem sama sobě, že se tam jednou ještě vrátím, ale nyní je čas na školu a získat nové zkušenosti. Začátky byly velmi těžké, měsíc jsem byla bez práce, odkázaná v jedné z nejdražších zemí světa na pomoc rodičů. Po čase mi klub našel práci na bobové dráze, ale bylo to jen k tomu, abych se tam nenudila a nedalo se za to vůbec vyžít. Později jsem dělala au-pair v rodině. Nakonec mi právě tato rodina, u které jsem žila a jedla zadarmo, našla práci snů v nemocnici.“

Nyní se tedy vracíš nejen „skoro“ domů, ale také do školy. Vybrala sis poměrně zajímavý obor. Prozradíš fanouškům o co se jedná a jak jsi se k němu dostala?
„Vybrala jsem si obor Biomedicínský inženýr. Za toto rozhodnutí je zodpovědná hlavně práce, kterou jsem dělala poslední měsíce v bernské nemocnici na Division of Medical Radiation Physics, kdy jsem měla vlastní projekt na 3D tiskárně a přitom mě naučili pracovat v programu, který se používá na ozařování lidí s rakovinou. Jak už jsem říkala, tuto práci mi pomohla najít rodina, ve které jsem žila a měla známého, který mi na zmíněném oddělení šéfoval.“

Spolu s Tebou působila v Burgu také Katarína Klapitová. Probíraly jste spolu přestup? Co Ti Katarína poradila?
„Určitě ano. Nejdříve jsem byla rozhodnutá, že půjdu Ostravy, no jako naschvál, ve chvíli, kdy už nic nečekáte vám přijdou další zajímavé nabídky, které se velmi těžko odmítají. Nicméně, po uvážení toho, že za sebou nemám ani začátek studia na vysoké škole a zůstat v zahraničí není vždy lehké, může se cokoliv stát a vy zůstanete bez školy, jsem se rozhodla odejít a udělat si školu. Potom už to bylo jen na Klepi a jejím přesvědčování, jaké že výhody má Ostrava. Kromě Slovenek v týmu, nejlepšího kolektivu a podmínek mě popravdě dostala také na nejlepší cheescake.“ (směje se)

Kromě Kataríny znáš také celou slovenskou ekipu. Co Ti poradily ostatní slovenské florbalistky?
„Baby ani nevěděly, že se ze Švýcarska vracím.“ (směje se)

Pojďme nyní k cílům v sezoně. Přicházíš do týmu, který čeká Pohár mistryň. Může Ti pomoci, že už jsi absolvovala „druholigový“ EuroFloorball Cup v dresu Tvrdošína?
„Nemyslím si, že se tyto dvě věci dají porovnat. Do Švédska odjedu s velkým respektem, očekáváním a vzrušením s tím, že si zahraji turnaj s nejlepšími týmy světa.“

S Tvrdošínem jsi dokázala získat titul, Burg se s Tebou premiérově dostal do semifinále NLA. Na jaký unikátní zápis to vidíš v dresu Vítkovic?
„Věřím v obhájení Superfinále a titulu.“

Velkými fanoušky florbalu jsou také rodiče. Uvidíme je třeba na Poháru mistryň ve Švédsku?
„U mých rodičů nikdy nevíte, kde se zjeví, takže je to možné.“

Měla by jsi nějaký vzkaz pro fanoušky Vítkovic?
„Slyšela jsem, že jsou nejlepší na světě, tak snad jen aby nás podporovali a drželi nám palce v průběhu celé sezony jako doteď.“