Novakovská a Léblová zhodnotily víkendová utkání
K hodnocení 3. a 4. zápasu semifinále proti Chodovu, které ženy odehrály před domácím publikem, jsme vyzvali Alenu Novakovskou a Moniku Léblovou.
1. SC WOOW Vítkovice - TJ JM Pedro Perez Chodov 1:4 (0:1, 0:1, 1:2)
Alena Novakovská #9
Post: obránce
Narozena: 6. 10. 1987
Výška: 173 cm
Váha: 71 kg
Alena Novakovská se jako jediná dokázala v sobotu v utkání proti Chodovu prosadit a vstřelit tak alespoň čestnou branku Vítkovic. Po zápase jsme se ji zeptali na pocity ze hry.
"V sobotu se nám bohužel nedařilo téměř nic. Byl to v našem podání takový den "blbec", jak se říká. Doufám, a pevně věřím, že už máme takový nezdařilý den vybrán, a že bude už jen lépe. Připadalo mi, že chodovské hráčky více chtěly, byly aktivnější, dokázaly si vytvořit mnoho šancí. Hlavně dokázaly své šance proměňovat, což nám se vůbec nedařilo. Mnohé z nás si na hřišti nejspíš ani neuvědomovaly, o co se v semifinálové sérii vůbec hraje. Skutečně jsem nás nepoznávala. Proto jsem nesmírně ráda, že v neděli jsme se ukázaly v lepším světle, a dokázaly nejen sobě, ale i našim věrným a skvělým fanouškům, že to jde a půjde!"
1. SC WOOW Vítkovice - TJ JM Pedro Perez Chodov 5:4 (2:1, 1:2, 2:1)
Monika Léblová #20
Post: útočník
Narozen: 29. 6. 1980
Výška: 173 cm
Váha: 61 kg
Monika Léblová se stala velice důležitou hráčkou nedělního zápasu. Za vyrovnaného stavu 3:3 dokázala vstřelit branku, která poslala Vítkovice do vedení. Po ní se trefila ještě Denisa Ferenčíková, jejíž gól byl nakonec ten vítězný, jelikož se hostujícím hráčkám podařilo ještě vsítit čtvrtou branku.
"Nedělní zápas potvrdil, že tuhle sérii nevyhraje "florbalovější" tým, ale ten s větším odhodláním a chtěním. Už v šatně jsme se patřičně naladily na jednu notu a "protančily" se svorně až do úspěšného konce. I když nebyl to žádný valčíček. Chodov se nám snažil kazit rytmus a přetahoval se s námi o vedení. Za stavu 3:3 bylo jasné, že kdo vstřelí branku, bude na koni. A spravedlnost naštěstí tentokrát nebyla slepá, a všimla si naší větší aktivity. Anče (Anna Niemcová, pozn. redakce) parádně vystihla rozehrávku soupeře, ještě lépe mi naservírovala míček do předbrankového prostoru, a pak už jen vím, že se zavlnila síťka. Skákala a křičela jsem radostí a dala Anče pusu za tu nahrávku.
Závěr byl doslova a do písmene infarktový, ale výhru jsme si vydřely. Do jedné jsme fungovaly jak máme. A nejen na hřišti, ale i na střídačce, kde to žilo. Jsme jako rodina a tuhle soudržnost si musíme přivézt i ve středu do Prahy. A pak to urveme! Jediná škoda, že si tam nemůžeme vzít s sebou i všechny naše fanoušky, kteří byli naprosto fantastičtí. I pro ně budeme chtít v Praze vyhrát a pak doma sérii zakončit, a společně oslavit postup do Superfinále. Tak jako loni (úsměv)."