Tomáš Martiník: Zajíci se od nepaměti počítají až po honu a ten letos končí v dubnu

Ahoj Tomáši. Vítkovické ženy prožívají zatím výbornou sezonu. Jsou na špici extraligové tabulky, sahaly po pohárové trofeji. Nakonec se to těsně nepodařilo. V čem vidíš příčinu letošního výkonnostního a především tedy výsledkového vzestupu?
Ahoj Romane! Sezóna zatím opravdu vychází velmi dobře, možná až nečekaně, ale zajíci se od nepaměti počítají až po honu a ten letos končí  až v dubnu. Výsledkově se opravdu daří, herně už to někdy tak horké není, ale snažíme se to pořád posouvat směrem k lepší kvalitě výkonů. Co je na letošních zápasech oproti těm loňským atd. velkým pozitivem, je naše schopnost vyhrávat vyrovnané zápasy se špičkou extraligy. Nemusíme vždy v těchto zápasech tahat zrovna za delší provaz, přesto se nám bojovností, nasazením a hlavně vírou v sebe sama daří tyto utkání vyhrávat.
      Co za tím stojí? Opakovaně kvalitní výkony lídrů týmu, vhodné doplnění kádru na postech, které nás dlouhodobě tlačily a pravidelná podpora z brankářského postu. A podle vyjádření samotných hráček pomáhá i pocit, že o ně má někdo zájem a dokáže se o tým pozitivně starat.

Finále poháru bylo dramatické až do poslední vteřiny. Přitom vám ale vůbec nevyšla první třetina, kdy vás Herbadent hodně přehrával. Čím to, že jste nezachytily úvod utkání? Nervozita? Únava z dlouhé cesty?
Na únavné cestování si stěžují i profesionální týmy a na mnohem menších vzdálenostech, takže proč by zrovna my ne? My si nestěžujeme, ale výhodu jsme oproti soupeřkám určitě neměli. Zvláštní nervozitu jsem taky nepozoroval, holky se na finále těšily a věřily si. Proč jsme nezachytili začátek vidím jednoduše v kvalitě soupeře. Svou rychlou kombinací, důraznou a aktivní hrou nás dostávaly do úzkých a my na to nedokázaly adekvátně odpovídat. Naštěstí se nám z ojedinělých akcí dařilo držet s Herbadentem výsledkový krok a to nás čím dál víc dostávalo do zápasu. Postupem času se je ho průběh stával čím dál více vyrovnanějším a od 2.třetiny se už nemáme za co stydět. A šance na to, abychom nakonec vyhráli my, se ve finiši zápasu určitě našly, škoda.

Vyzdvihl bys výkon některé hráčky během finálového klání?
Takhle se to komentovat nesmí! Zvlášť v zápase, kdy prakticky všechny do toho daly co uměly a nechaly na hřišti pro vítězství duši. Vyzdvihnout třeba jen jedinou ještě více - sebevražda! Takže zůstaňme u konstatování, že mě mimo jiné velice potěšil výkon těch "zatím ještě málo otrkaných" hráček.
 

Na utkání odcestovala uzdravená Hana Sládečková, bohužel ale nikoli dlouhodobě zraněná Tamara Hašová a slovenská reprezentantka Denisa Ferenčíková. Chyběly tyto hráčky hodně?
Zranění Hanky Sládečkové nevypadalo zase tak vážně a záměrně jsme ji i na zápas šetřili, takže s její absencí se nepočítalo. U Denisy to bylo taky jasné, reprezentace je prostě reprezentace a i Denisa určitě ráda slyšela v Lotyšsku před zápasy to krásné národní: "Nad Tatrou sa blýská, hromy divo bijú, ..." No a Tamara má zrovna po operaci, je ještě v klidovém režimu a jak už jsem letos několikrát zažil, tak si myslím, že by na lavičce ten finálový thriller ve zdraví nezvládla. A jestli chyběly? Nechyběly! Měly na lavičce své polystyrenové druhé já.

Myslíš, že kdybyste byli v kompletní sestavě, utkání by dopadlo jinak?
Kdyby kdyby......... Bez Tamary hrajeme už od půlky října a bohužel jsme si na to už zvykli. Lépe řečeno, nic jiného nám nezbývalo. Vlastně zbývalo, pokusit se najít někoho, kdo by ji úplně nebo alespoň částečně nahradil. A myslím si, že až tak neúspěšní jsme v tom zase nebyli. Přes toto všechno, Tamara jednoznačně chybí a nás to mrzí! Neúčast Denisy ve finále cítit byla, je to rozdílová hráčka, umí svou kreativitou posunout výkon týmu na vyšší úroveň, je moc důležitá v kabině i na lavičce a vedle ní rostou i spoluhráčky v lajně. Ale nechyběly jen ony dvě, kdyby byla ready, své by si do zápasu určitě řekla třeba i Alena Novakovská. Ale ještě zpět k otázce, vzhledem k průběhu zápasu a jeho vyrovnanosti je smělé si myslet, že zrovna Denisa se mohla stát tou hráčkou, která nakonec otočí kormidlo zápasu v náš prospěch.

Jak to s Tamčou vypadá? Kdy se vrátí na hřiště?
Tamara má teď čerstvě po operaci a jak to tak chodí, bude následovat klasika - postupná rehabilitace a posilování. Podrobnosti moc nevím, do parády si ji určitě vezme Dušan a jako obvykle na všechno pečlivě dohlédne. No a kdy se Tamča vrátí na hřiště? Snad 20.dubna, slíbila mi to.

V základní části již máte za sebou téměř všechny zápasy s papírově nejsilnějšími soupeři. Pokud vyhrajete základní část a budete mít právo první volby soupeře pro čtvrtfinále, koho bys ty osobně bral?
Vyhrát základní část by bylo určitě velmi zajímavé a opravdu k tomu nemáme daleko. Nicméně, naším primárním cílem je umístění do 2.místa a výhoda domácího prostředí směrem k semifinále. Čtvrtfinále a naše soupeřky v něm, pro nás bude každopádně něčím jiným, protože v posledních dvou ročnících jsme se k němu cestovali tramvají, takřka za humna. Svůj tip mám, uvidíme jaký názor budou mít mí kolegové a své k tomu si určitě necháme říct i z kabiny. Takže uvidíme, chtěl bych volit podle způsobu hry soupeřek, který nám dělá nejmenší potíže. Vím, že třeba muži jezdí rádi do Brna a já bych s tím letos taky neměl problém.

Vyhrají letos ženy Vítkovic Superfinále?
Ženy Vítkovic letos každopádně "vyhrají", když se do Superfinále probojují. Už i teď na finále poháru se jim zalíbila jeho atmosféra a rády by si ji užily ještě ve větším vydání. A jak se na onom finále i přesvědčily, šance uspět v něm bude hodně těžká, ale určitě MOŽNÁ.
Cesta k němu zanedlouho začne a už se na ni všichni těšíme.

Rozhovor s Tomášem Martiníkem: Roman Sladký