Z deníku kapitánky

Sobota 9. 4. 2016

V 9:30 se scházíme na Dopravce, všechny jsme v dobré náladě a začíná nám náš ranní “warm-up”. Naty #24 úspěšně sehnala míč, takže se může začít čutat. Kopaná končí poměrně brzy a následuje náš taneček We’re all in this together! Po tanečku se přesouváme do velké haly fandit našim Hysterkám, které bohužel i přes náš jedinečný fanouškovský výkon prohrály. V 10:30 přijíždí NÁŠ AUŤÁK a odváží nás na ČPP ARÉNU. Za jízdy je slyšet hlasitý zpěv týmových písniček jako jsou Náš auťák a samozřejmě naše letošní hymna Brousíme nože! Na hale musíme ještě nějakou hodinku počkat, než se pro nás uvolní šatna. Když ji pak konečně dostáváme, ihned o sobě dáváme vědět hlasitou hudbou a samozřejmě zpěvem, který musí být slyšet až na hlavní nádraží. Následná rozcvička je poněkud složitá, protože na hale není moc prostor, takže se musíme rozběhat na chodbě. Každopádně se nám rozcvičení asi moc nepovedlo, jelikož první třetina utkání byla z naší strany poněkud slabá. Nutno ještě podotknouti, že jsme do zápasu nastoupily na tři lajny, takže se do hry dostávají všechny hráčky. Po prvních patnácti minutách utkání je stav 0:0. Do druhé třetiny už nastupujeme lépe. Jako první se trefuje Naty #24 a jdeme do vedení. Úderem před naší kasou Bohemka vyrovnává. Hned na to nás však opět posílá do vedení šikovnou střelou Hloža #4. Druhá a třetí třetina je z naší strany skvělá a není pochyb o tom, že máme převahu. Třetí gól do svatyně Bohemky padá z hole Drndy #16 a my doufáme v udržení dvougólového náskoku do dalšího utkání. Nakonec ale Bohemka ještě snižuje, takže zápas končí 3:2 pro nás. JSME ZASE O KROK PŘED NIMI. BUDE TO STAČIT?

Po zápase se přesouváme na jídlo do restaurace Sportclub. Celý tým je v dobré náladě a já doufám, že se tato nálada udrží. V takové náladě, v jaké jsme do restaurace přišly, v takové i odcházíme, snad možná i o chloupek lepší, protože máme plné žaludky. Jsme naladěné, namotivované, připravené a soustředěné na druhý zápas.

Během porady v šatně nám pak trenér dává rady a instrukce, abychom vyhrály. U branky místo tradičního pokřiku – Kdo jsme? Vítek! Co jsme? Vítek! Kdo jsme? Vítek! Víteeek HRAJ TO HLAVOU! – křičíme pozměněnou verzi refrénu z písně Brousíme nože, která zní:
HEJ! JAK NEBUDE HROMADA ZLATA
PŘIJDE TRENÉR A TO JE MŮJ TÁTA
MY ROZEBEREM HŘIŠTĚ
DO TEQUILLY DÁME A POČKEJTE PŘÍŠTĚ!
HEJ! JAK NEVYHRAJEM PÁNBŮH S VÁMA
PŘIJDE ŽENSKÁ A TO JE NAŠE MÁŇA
TA UMÍ JEŠTĚ VÍCE, LEVÁ, PRAVÁ, A NATRHNE TI PLÍCE!

Hned ve čtvrté minutě utkání nás do vedení posílá Bezi #17. První třetina končí 1:0. Až na konci druhé třetiny zvyšuje náš náskok Naty #24. Utkání až doposud bylo poměrně vyrovnané. Ve třetí třetině Bohemians začínají dost tlačit, což se jim rychle vyplácí, protože během prvních minut snižují skóre zápasu na 2:1. Jenže to my si nenecháme líbit a hned o dvě minuty později jim gól oplácí Naty #24 a na ní hned po buly navazuje Bezi #17. Zbylých osm minut zápasu Bohemians zkouší hru v šesti, ale ani tato snaha skóre nemění a my se radujeme z postupu do semifinále! #VYRAZUJEMMISTRY!

Neděle 10. 4. 2016

V 9 hodin se scházíme na hale připravené vyhrát! Hrajeme hned první zápas, takže máme prostor pro kvalitní rozcvičku na hřišti a nemusíme se rozběhávat na chodbě. V 10:00 už stojí line-up na buly a začíná semifinálový zápas Vítkovice × Chodov. Od začátku utkání jsme my ty, které mají více ze hry, ale už v druhé minutě první třetiny skórují soupeřky po povedené standardce. V desáté minutě srovnává skóre Zubí #21. V poslední minutě první třetiny po naší chybě v obraně Chodov znovu navyšuje – 1:2. O přestávce si říkáme pár poznámek, jak zlepšit hru a na co si dávat pozor. V druhé minutě druhé třetiny dorovnává Tete #13 a na ní hned v páté minutě navazuje Naty #24 a dostáváme se do vedení 3:2. Do konce druhé části místo gólů rozhodčí pískají dvě vyloučení, ale žádný z týmů přesilovku nevyužívá. Třetí třetinu rozjíždíme my. V druhé minutě se prosazuje opět Zubí #21, která svým důrazem před bránou doráží střelu od Niky #79. Hned o minutu později ještě zvyšuje náš náskok Elis #14 – 5:2. V desáté minutě Chodov ještě snižuje na 5:3, ale pak ani po power-play se skóre nemění. Opět se radujeme my – postup do finále je náš! Já zažívám jeden z nejšťastnějších momentů svého života a poprvé se mi dostává možnosti zahrát si o zlato.

Po zápase sedíme na tribuně a vyhlížíme našeho soupeře do finále. Druhé semifinále je mezi FBC Ostrava a FA Mladá Boleslav. Zápas končí šťastněji pro FBC Ostrava. V 13:15 odcházíme do hospody, abychom mohly u televizní obrazovky fandit našim chlapům v sedmém zápase semifinále. V hospodě se držíme za ruce, skáčeme a zpíváme Nanana nanananaaa Ví-tko-vi-ceee. Teď už se neradujeme jen z našeho postupu, ale i z postupu našich mužů!

Pro náš tým byl obrovský úspěch, že jsme se probojovaly do finále. Už v ten moment jsme věděly, že jsme lepší než loni (2015 – 3. místo). Každopádně, chceme se porvat i o titul. Taková nálada, jaká je před finále v šatně, se nevidí tak často. Taková radost, štěstí a odhodlání mě dovádí až k slzám. Snažím se holky naladit, jak nejlépe to jde, proto pouštím písničky a zpívám a tančím a holky se ke mně přidávají. Společně zpíváme písničky od skupiny Kabát, tančíme na písničku Gentleman od skupiny PSY. Neuvěřitelným způsobem si užíváme tu chvíli před posledním zápasem sezóny.

Po rozcvičce následuje nástup a samozřejmě hymna. Atmosféra už před zápasem je úžasná a já se divím, kolik lidí se na nás přišlo podívat. Taková návštěvnost se v juniorské lize nevidí každý den. Během našeho line-upu fanoušci bubnují a tleskají jako šílení. Zápas začíná. Už od začátku je velmi vyrovnaný. Dá se říct, že možná jsme my o něco lepší. Každopádně, po hloupém faulu se necháváme vyloučit a soupeřky využívají přesilovky – 0:1. Ve druhé třetině se prosazuje Naty #24 a skóre je dorovnáno – 1:1. Tento stav se drží poměrně dlouhou dobu, zápas je stále vyrovnaný a šance jsou stejné na obou stranách. Teď jde o to, komu se dříve podaří vstřelit gól. Bohužel, my jsme ty, které na minutu vypadávají z koncentrace, a soupeřky toto trestají hned třemi góly. Zkoušíme hru v šesti, ale ani takto se nám nedaří snížit. Soupeřky ještě v poslední minutě přidávají gól do prázdné brány a zápas končí výsledkem 1:5. My se ale radujeme i z druhého místa, protože je to pro nás obrovský úspěch. S nejmladším týmem jsme se dokázaly dostat až do finále! Radovaly jsme se dlouho a někdo by se možná i divil, jak je vůbec možné se takto radovat z druhého místa. Stříbrná placka je sice úspěch, ale přichází po prohraném finále. Jak bychom ale mohly být smutné, když naši fanoušci pro nás připravili tak skvělou oslavu! Po všech oslavách a focení nám i prezident klubu pan Tomáš Krásný děkuje, gratuluje a chválí náš výkon. Jeho slova, že způsob, jakým my hrajeme, z nás udělá do budoucna lepší tým, mě zahřála u srdce.

Následně i s rodiči odjíždíme slavit do restaurace Sportclub. Všichni se skvěle baví, my rodičům tančíme a zpíváme všechno, co jsme za celou sezónu nacvičily, a já brečím štěstím, že jsem takového úspěchu mohla být součástí!

Lucie Martiníková

Tým juniorek tvoří: