VELKÝ ROZHOVOR: Jsem náročný, ale zároveň vždy připravený nést odpovědnost za svá rozhodnutí, říká Filip Kubíček

Mužský superligový tým Vítkovic má nového hlavního trenéra. Je jím Filip Kubíček, který přichází po úspěšné sezóně s juniory Torpeda Havířov a ve svém prvním velkém rozhovoru jako hlavní trenér nechává nahlédnout nejen do své trenérské vize.

Pane trenére, vítejte ve Vítkovicích. Jak se Váš přesun z Torpeda Havířov do Vítkovic zrodil?
„Děkuji za přivítání. Přesun do Vítkovic se zrodil po vzájemném kontaktu s vedením klubu, které mě oslovilo s nabídkou spolupráce. Po několika velmi otevřených a konstruktivních jednáních jsme zjistili, že naše vize a cíle se výrazně shodují. Pro mě osobně to byla velká výzva a zároveň příležitost posunout se dál v trenérské kariéře. V SFK Havířov a Torpedu jsem strávil krásné období, za které jsem vděčný, ale cítil jsem, že nastal čas na změnu a novou motivaci. Vítkovice mají obrovský potenciál a já jsem rád, že mohu být součástí tohoto týmu.“

Sám jste už prozradil, že přijmutí nabídky předcházela určitá delší úvaha z Vaší strany. Prozradíte, nad jakými faktory jste se rozhodoval?
„Ano, je pravda, že to nebylo rozhodnutí ze dne na den. Zvažoval jsem několik důležitých faktorů. Prvním byla samozřejmě sportovní stránka – jaký tým Vítkovice mají, jaké jsou ambice klubu, a kam se chce organizace posouvat. Dále jsem hodně přemýšlel o tom, jestli budu moci svou prací klubu opravdu pomoct, a zda tu budu mít prostor pro další profesní růst. V úvahu jsem bral i osobní stránku – jak bude změna prostředí působit na mě i na rodinu. Nakonec ale převážily pozitivní dojmy z jednání s vedením, profesionalita klubu a chuť být součástí něčeho, co má jasně daný směr a ambice.“

Po dlouhých letech jste trenérem, který k mužskému týmu přichází z jiného oddílu, nemáte tedy vazby na současné vítkovické prostředí. Vnímáte to jako svou výhodu?
„Určitě to vnímám jako určitou výhodu. Přicházím s nadhledem, bez předchozích vazeb, a mohu se na věci dívat objektivně, nezatížený minulostí. Zároveň mám možnost přinést nové impulzy, jiný pohled na fungování týmu a přístup k tréninkovému procesu. Samozřejmě si uvědomuji, že to bude i výzva – poznat klubovou kulturu, hráče a celý realizační tým. Ale věřím, že otevřená komunikace a společná práce nám pomohou rychle si vybudovat důvěru a fungující vztahy. Nakonec jde všem o to samé – úspěch Vítkovic.“

Na to navazuje také další otázka: Vítkovice jsou elitním týmem moravskoslezského regionu, jak jste je vnímal Vy, z pozice trenéra vlastně přímo konkurenčních oddílů?
„Vítkovice pro mě vždycky byly klubem, který měl jasně nastavenou laťku hodně vysoko. Jako trenér soupeřů jsem je vnímal s respektem – silný tým, dobrá organizace, hráči, kteří vědí, co chtějí. Zároveň to pro nás byla vždycky velká motivace, protože hrát proti Vítkovicím znamenalo otestovat se proti těm nejlepším. Takže jo, byl to konkurent, ale takový, který vás nutí růst, zlepšovat se a hledat cesty, jak jim být vyrovnaným soupeřem. A dneska je pro mě velká výzva být na druhé straně a pomáhat tenhle standard udržet a posunout ještě dál.

Vítkovice jsem vždy vnímal jako silný a velmi dobře organizovaný klub s vysokými ambicemi a dlouhodobě stabilní výkonností. Z pohledu trenéra konkurenčních týmů to byl soupeř, ke kterému jsme přistupovali s respektem, ale zároveň s velkou motivací. Zápasy proti Vítkovicím byly vždy náročné, ale zároveň přínosné – donutily vás připravit se na maximum a posouvaly vás dál. I proto si velmi vážím příležitosti být nyní součástí tohoto prostředí a přispět k tomu, aby si klub udržel svou pozici na špičce a dále se rozvíjel.“

Svou poslední sezónu jste v Havířově zakončil senzačním stříbrem juniorů. Jaká k němu vedla cesta?
„Stříbro s juniory bylo krásným vyvrcholením sezóny, která byla opravdu náročná, ale zároveň nesmírně obohacující. Všechno začalo už v letní přípravě, kdy jsme si s týmem nastavili jasné cíle a pravidla fungování. Postupně se nám podařilo vybudovat nejen herně silné mužstvo, ale především skvělou partu – kluci drželi při sobě ve které panovala důvěra, nasazení a chuť pracovat na sobě.

Podporovali se navzájem a fungovali jako jedna rodina. Tahle týmová soudržnost se pak naplno projevila v klíčových chvílích sezóny, zvlášť v play-off. Každý z hráčů přesně věděl, co je jeho role, a nikdo se neschovával. Velkou roli sehrál i realizační tým, který odváděl výbornou práci. Kluci si postupně začali věřit, rostli po herní i mentální stránce a v klíčových momentech play-off dokázali prodat to, co jsme společně budovali několik let. Pro mě osobně to bylo potvrzení toho, že když funguje chemie v týmu, poctivá práce a pokora, může se dosáhnout i na takové úspěchy.“

Nikdo nepochybuje o tom, že juniorské stříbro je velkým úspěchem. Dají se určité klíče k úspěchu aplikovat také u mužského týmu?
„Určitě ano. Samozřejmě každá kategorie má svá specifika, ale některé principy platí napříč všemi úrovněmi. Ať už jde o juniory nebo dospělý tým, základem je vytvořit prostředí, kde panuje důvěra, otevřená komunikace a společný tah na branku. Důležité je, aby každý hráč věděl, jaká je jeho role, cítil za ni odpovědnost a zároveň měl prostor se rozvíjet. Týmová chemie a soudržnost jsou klíčové – to, že hráči táhnou za jeden provaz, dokážou se podpořit a obětovat jeden pro druhého, dělá často rozdíl mezi průměrným a úspěšným týmem. Tyto hodnoty bych rád přenesl i do práce s mužstvem. Nejde jen o taktiku nebo fyzickou připravenost, která je samozřejmě důležitá – velkou roli hraje i nastavení v hlavách a práce s atmosférou v kabině.“

Vítkovice si čas od času umí sáhnout do regionu pro zajímavého mladého hráče, příkladem budiž Josef Rýpar. Je to něco, co můžete čekat teď také od Vás, když máte jistě zmapovanou mládež v kraji?
„Regionální talenti představují pro Vítkovický klub velkou hodnotu a dlouhodobě jim věnuje maximální pozornost. Věřím, že v Moravskoslezském kraji, ale i mimo něj (Zlínský kraj má moc šikovné kluky) je mnoho nadějných hráčů, kteří mají potenciál stát se významnou součástí našeho mužského týmu. Mám pečlivě zmapovanou mládež v regionu, ale i mimo něj a aktivně sleduji jejich výkony i progres. Naším cílem je nabídnout šanci talentovaným mladým hráčům, kteří disponují správným přístupem, odhodláním a schopnostmi, aby mohli přispět k dalšímu rozvoji Vítkovic. Příkladem, jako je Josef Rýpar, ukazuje, že takový přístup má smysl a přináší konkrétní výsledky.“

Vašimi nejbližšími spolupracovníky budou Lukáš Hrubý a Tomáš Ficenc. Proč na ně padla volba?
„Lukáš Hrubý i Tomáš Ficenc byli přirozenou volbou, a to hned z několika důvodů. Lukáš už u mužského týmu působil v minulé sezóně, takže velmi dobře zná prostředí, hráče i vnitřní fungování týmu. Je to pracovitý a loajální trenér, který má velmi dobrý cit pro herní detaily i práci s jednotlivci. Tomáš Ficenc je zase skvělý manažer, který má výborný přehled, organizační schopnosti a velké zkušenosti s vedením týmu z jiné perspektivy. Oba mají především chuť společně pracovat na tom, aby klub fungoval co nejlépe. Věřím, že jako tým se budeme dobře doplňovat a že naše spolupráce bude efektivní a konstruktivní.“

Už máte spolu především s Lukášem Hrubým rozděleny kompetence?
„V tuto chvíli ještě nemáme kompetence zcela detailně rozdělené. V prvních týdnech jsme se primárně soustředili na to, abychom si společně s Lukášem nastavili základní herní koncepci a sjednotili pohled na pojetí hry, které chceme v týmu prosazovat. Na rozdělení konkrétních kompetencí a odpovědností se teprve dostaneme v následujících dnech. Je pro mě důležité, aby to rozdělení bylo funkční, přehledné a přirozené pro všechny zúčastněné. Věřím, že najdeme nastavení, které nám umožní spolupracovat efektivně a bez zbytečných překryvů.“

Lukáš Hrubý už u týmu působil v minulém ročníku. Na kolik je to jeho výhoda? A je také uzavřená situace, kdy v zhruba v lednu u týmu skončil?
„To, že Lukáš působil u týmu už v minulém ročníku, je určitě výhodou. Má detailní přehled o hráčích, ví, jak tým fungoval v předchozí sezóně, a zná prostředí klubu. To nám může velmi pomoci při nastavování nových procesů i při samotné přípravě. Co se týče jeho lednového odchodu, tu situaci považuji za uzavřenou. Všichni jsme si ji vyjasnili, posunuli se dál a teď se díváme dopředu. Pro mě je klíčové, že Lukáš má chuť pracovat, sdílí společnou vizi, i když ještě ladíme detaily, protože ne ve všem máme společné shody, ale to je dobře pro práci a má co týmu nabídnout – a to je pro naši spolupráci rozhodující.“

O kondici mužského týmu se bude nově starat Roman Farana. Jak moc mu mohou pomoci jeho hluboké znalosti z akademického prostředí?
„Roman Farana přináší do týmu nejen odborné znalosti z akademického prostředí, ale i velmi praktický a srozumitelný přístup k práci s hráči. Jeho příprava je promyšlená, moderní a zároveň respektuje specifika florbalu i individuality jednotlivých hráčů. Když mi Roman představil plán letní přípravy, musím říct, že jsem v něm nenašel jedinou věc, ke které bych měl výhrady – naopak, ten koncept přesně odpovídá tomu, co sám preferuji a co se mi v minulosti osvědčilo. Navíc mám zpětnou vazbu od hráčů, že si jeho tréninky chválí, což je pro mě dalším důkazem, že jsme vsadili na správného člověka. Věřím, že jeho práce bude mít pozitivní vliv nejen na fyzickou připravenost týmu, ale i na celkový přístup hráčů k tréninkovému procesu.“

Jak byste sám sebe popsal jako trenéra?
„Jako trenér se snažím být především férový a otevřený. Věřím v důslednost, dlouhodobou práci a vzájemný respekt – jak mezi trenérem a hráči, tak uvnitř týmu. Kladu důraz na přípravu, detail a komunikaci. Zároveň se snažím být empatický a vnímat, co tým i jednotlivci právě potřebují – někdy je to tlak, jindy podpora nebo někdy volnější trénink. (usmívá se) Jsem náročný, ale zároveň vždy připravený nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Nejde mi jen o výsledek, ale i o to, aby tým fungoval jako celek, měl zdravé vztahy a každý hráč v něm cítil svůj význam.“

Na jakých pilířích by nyní měla stát hra Vítkovic?
„Naší ambicí je postavit hru Vítkovic na pevných základech, které budou fungovat dlouhodobě a obstojí i v nejtěžších zápasech. Klíčové pro nás budou tři pilíře: aktivita, disciplína a týmovost. Chceme být týmem, který je silný na míčku, dokáže diktovat tempo hry a zároveň si zachovává vysokou úroveň organizace a odpovědnosti v obranné fázi. Současně klademe důraz na to, aby hráči věděli, co je jejich role, a dokázali ji plnit v kontextu celého týmu – bez ohledu na to, kdo je na hřišti. Nechceme spoléhat jen na individuality, ale stavět na kolektivním výkonu, který bude mít hlavu a patu.“

Přicházíte po ročníku, ve kterém muži Vítkovic skončili ve čtvrtfinále. Vnímáte to také tak, že přišla doba na určitý restart?
„Určitě se dá říct, že přicházíme v momentě, kdy je prostor pro určitý “restart“. Čtvrtfinálové vyřazení samozřejmě není výsledek, se kterým by klub mohl být spokojený, ale zároveň v týmu rozhodně zůstává spousta pozitivního. Hráči na sobě makají, jsou týmoví, mají vysoké nároky sami na sebe a chtějí vyhrávat – a to je pro nás jako realizační tým skvělý výchozí bod. Naším úkolem teď bude přinést nový impuls, nastavit herní systém, zefektivnit každodenní práci a celkově nastartovat tým tak, aby se mohl vrátit zpět mezi absolutní špičku. Nejde o revoluci, ale o smysluplný posun dopředu.“

Jaký máte zatím z týmu dojem?
„Zatím z týmu cítím velmi pozitivní energii. Kluci jsou přátelští, otevření a především pracovití, což je pro začátek spolupráce nesmírně důležité. Vnímám z jejich strany chuť něco dokázat, ochotu přijímat nové věci a zároveň zdravou týmovost. To jsou přesně hodnoty, na kterých chceme stavět. Věci nejsou ideální hned od prvního dne, ale základní nastavení v kabině i na hřišti je opravdu dobré a věřím, že z něj můžeme společně vybudovat silný a konkurenceschopný tým.“

S čím budete spokojen na konci sezóny?
„Spokojen budu tehdy, když budeme moci říct, že jsme během sezóny odvedli poctivou práci, tým se herně i lidsky posunul, a především když naše hra bude mít tvář, která bude bavit jak nás uvnitř týmu, tak diváky. Chceme, aby Vítkovice působily sebevědomě, hrály aktivní florbal a byly konkurenceschopné v každém zápase. Pokud se nám podaří navázat na to i v play off a dotáhnout sezónu minimálně do semifinále, budeme to vnímat jako úspěšný krok vpřed.“