Barbora Husková přestupuje do Tatranu. Vážím si toho, jaké podmínky mi Vítkovice vytvořily, budu jim fandit, loučí se

Střelkyně Barbora Husková se po letech ve Vítkovicích přesouvá do Prahy, kde obleče dres Tatranu Střešovice. Majitelka 204 startů za Rytířky v Extralize žen o sobě dala vědět především v covidovém Superfinále 2021, které hattrickem rozhodla pro Vítkovice.

Útočnice Barbora Husková je odchovankyní florbalu v Otrokovicích, Extraligu žen si za Vítkovice poprvé zahrála v ročníku 2016/2017, celkem odehrála 204 zápasů, ve kterých zapsala 272 branek a 149 asistencí, což činí skvělých 421 bodů.

Doma má také kompletní sbírku extraligových medailí: k pěti titulům přidala ještě stříbro a bronz. Byla součástí týmu, který v roce 2019 pronikl do finále Champions Cupu, o rok později získala v ostravské RT Torax Aréně bronz.

Barboro, po letech se vydáváš na své druhé extraligové angažmá a opouštíš Vítkovice. Odchází se Ti snadněji tím dílem, že sezóna nakonec skončila titulem?
„Neřekla bych snadněji. Za těch 9 let, co jsem v klubu strávila, mi Vítky velmi přirostly k srdci. Zpracovávala jsem to dlouho. To, že jsem se mohla rozloučit titulem, bylo pochopitelně o dost emotivnější, ale užila jsem si to.“

Byl to nejtěžší titul, který jsi s Vítkovicemi vybojovala?
„Vzhledem k průběhu sezony ano. Před jejím startem se tým celkem výrazně obměnil, zapracovávali jsme hodně nových a mladých hráček. Z tohoto pohledu byl začátek sezony, možná i celkově základní část specifická. V lize jsme nebyly tak dominantní, jak se od nás očekávalo, ale zpětně to beru jako součást procesu, kterým jsme si museli projít a který výrazně přispěl k tomu, abychom získali vytoužený titul.“

Když se ohlédneš za působením ve Vítkovicích, jaké jsou další nejvýraznější momenty?
„Těch úspěchů je mnoho, takže nejde vybrat jeden konkrétní moment, který převažuje nad ostatními. Každé Superfinále, do kterého jsem mohla naskočit, bylo něčím výjimečné: dvě ostravská před velkou většinou domácích fanoušků, Superfinále v covidové době na UNYPu – pro mě nejúspěšnější a emočně nejvypjatější. Když si na to vzpomenu, mám husinu. A zahrát si dvakrát po sobě v O2 Aréně a dvakrát vyhrát, to je obecně snem každého z nás. Superfinále i všechna pohárová vítězství a úspěchy na Champions Cupu s sebou nesou jedinečné příběhy. Na všechny tyto momenty budu vždycky ráda vzpomínat.“

Vzpomeneš si ještě na to, jak se Tvůj přesun do Vítkovic z Otrokovic udál?
„Vybavuju si to moc dobře. Na Messenger mi přišla zpráva od Jirky Veleckého, kde stálo jen ahoj. Neměla jsem v té době páru, kdo je Galante Carlström, natož Jirka Velecký. V té době jsem daleko více prožívala tenis. Navíc Jirka měl na profilovce psa, tak jsem si v duchu říkala, co mi to píše za úchyla. (směje se) Naštěstí pak poslal další zprávu, ve které se už představil, a tak započala moje vítkovická štace.“

Byla jsi také mládežnickou trenérkou a slavila úspěchy se staršími žáky. Jak důležité pro Tebe trénování vítkovické mládeže bylo?
„Trénování dětí mě odjakživa naplňovalo. V každém klubu vnímám mládež jako velmi důležitou součást. Navíc jsem cítila, že chci Vítkovicím pomoct i v tomto směru, když na to mám čas a prostor. Nebylo vždy jednoduché kombinovat moje zápasy a zápasy kluků, ale snažila jsem, jak to šlo.“

V Praze míříš do řad Tatranu. Co pro něj rozhodlo?
„Více faktorů. Vlivem událostí v mém osobním životě byl přesun do Prahy nevyhnutelný, ale nebyl to úplně rozhodující faktor. Dlouho jsem zvažovala variantu zůstat a dojíždět, a to hlavně kvůli holkám, díky kterým mě florbal ve Vítkovicích bavil. Vážím si podmínek, které pro mě jako hráčku klub dokázal vytvořit, opravdu moc, ale minulá sezona ve mně vyvolala i zklamání – v přístupu k věcem obecně, a to rozhodlo. Navíc Tatran mi nabídl i zajímavé pracovní možnosti, což je v mém věku stejně důležité jako hraní.“

S jakými pocity se Vítkovicím poprvé postavíš jako soupeřka? Už jsi nad tím přemýšlela?
„Nepřemýšlela, uvidím, až se to bude blížit.“

Co bys Vítkovicím popřála do budoucna?
„PřejI klubu, aby zvládl období rekonstrukce Dubiny. Aby dál vychovával hráče a hráčky na nejvyšší úrovni. Holkám budu fandit a přát jim další úspěchy, ale ve vzájemných zápasech jim rozhodně nic nedaruju, i když některé moc dobře vědí, kam střílím!“ (směje se)